Velký reformátor Josef II. a jeho patenty svobody-část 1.
Podle mého názoru byl císař Josef II. vůbec nejschopnějším Habsburkem na českém trůnu. Oficiálně vládl v letech 1780-1790, ale první trochu nesmělé pokrokové reformy se uskutečnily ještě za jeho spolu vladařství s konzervativní matkou Marií Terezií. /Spoluvladařem byl přibližně od roku 1765./
Josef II. už v prvním roce své samostatné vlády koncentroval veškerou svou energii, předtím po dlouhá léta tlumenou a zadržovanou konzervatismem matky. Snílek jako by spěchal co nejrychleji uskutečnit své sny. Záplavě výnosů z roku 1781 vévodila vnitřně spjatá trojice opatření, svým dopadem vpravdě revolučních a to: zrušení cenzury, toleranční patent o náboženské svobodě a zrušení nevolnictví. Takový revoluční zvrat během jediného roku. Z roku na rok se habsburská monarchie pomyslně přestěhovala do jiného času a do jiné části Evropy. Po zásadních reformách Josefa II. opustila habsburská říše rodinu feudálních států a zamířila do světa kapitalistických výrobních vztahů, občanských svobod a lidských práv.
Josef II. vydal prý během své desetileté vlády kolem šesti tisíc reformních výnosů, patentů a nařízení. Zdá se to až neuvěřitelné. Ne všechna nařízení byla zrovna šťastná, ale ta tři největší o kterých už byla řeč skutečně pohnula už pomalu stářím zatuchající habsburskou monarchií. Ač sám byl formálně katolíkem dospěl k názoru náboženské svobody a uznání rovnocenného postavení s katolizmem i u řady nekatolických vyznání křesťanské víry/ne ovšem úplně u všech/, především u luteránství, kalvinismu, pravoslaví i judaismu. Po vydání jeho tolerančního patentu přestala v rakouské monarchii totalita katolické víry. Důvody vydání tohoto patentu nebyly zdaleka jen náboženské, ale také politické a ekonomické. Přestala emigrace nekatolicky smýšlejících osobností z Rakouska, do kterého se naopak mohli vrátit dřívější nekatolicky smýšlející osobnosti, aniž by zde byli pronásledováni. Boj o uznání tolerančního patentu probíhal od samého začátku roku 1781 a ve státní radě byl oficiálně tento patent uznán v říjnu téhož roku.
Tolerančním patentem skončilo ,,TEMNO“ stošedesátiletého pronásledování nekatolíků v říši.
S tolerančním patentem souviselo i zrušení většího množství katolických kostelů a klášterů . Zvláště mnohé kláštery považoval císař Josef II. za neužitečné instituce , tzv. ,,umrtvený lidský kapitál“ . Žebravé a rozjímavé řády dokonce Josef označoval za ,,hanbu náboženství“,nebo ,,velké břemeno pro poddané“ a takové rychle rušil.
Již krátce po vydání tolerančního patentu dospěl Josef II. k dalšímu zásadnímu rozhodnutí, podle něhož měly být zrušeny všechny ty kláštery , které se nezabývají vyučováním, nepěstují vědy, nebo nepečují o nemocné. Jejich jmění mělo být ,,ve prospěch náboženství a lásky k bližnímu“ zestátněno.
Postupné rušení neužitečných řádů se táhlo až téměř do konce roku 1884.
Současně s rušením klášterů byly zavírány i mnohé ,,zbytečné“ kostely a kaple./Mezi nimi žel v Praze Čechům tolik drahá Betlémská kaple/.
Zrušené objekty klášterů byly využity především na nemocnice a kasárna, z některých zrušených kostelů se dokonce staly pouhé sklady zboží.
Z prodeje movitého majetku likvidovaných klášterů byl zřízen státní náboženský fond, ze kterého pak byly hrazeny náklady na rozšiřování státní církevní správy.
Totalita katolického vyznání víry už v prvním roce Josefova panování skončila.
Luboš Hora-Kladno