„Otcové a děti“
Jedná se o Turgeněvovo nejznámější, ale také nejdiskutovanější dílo. Hlavní hrdina mladý absolvent mediciny Bazarov patří podobně jako Insarov v ,,Předvečeru“ též k typům takzvaných ,,nových lidí“.Jenomže jeho aktivita se realizuje v mnohem civilnější rovině než u romanticky smýšlejícího bulharského revolucionáře Insarova. Aktivita Bazarova spočívá pouze v naprostém a demonstrativně projevovaném odmítáním všeho a to nejenom panujících názorů a mravů. Bazarov je nihilista,odmítá i věci pozitivní jako je láska,přátelství,vztah k vlasti, vztah k rodičům, odmítá prakticky vše. Pohrdá i krásnými stránkami života se svou pro něho typicky příkrou až neomalenou otevřeností. Zároveň se však vyznačuje velkou životní energií a dělností, je vytrvalý, čestný, velkorysý a dobře si rozumí s prostými lidmi, mezi nimiž je pro svou neokázalou věcnost i značně oblíben. Turgeněv naráží na jeho značnou osamělost a představuje ho jako netuctového člověka s velkou osobní tragikou. Staví ho do ostrého protikladu proti modním pseudoprogresivním žvanilům, které v románu představují například Kukšinová, nebo Sitnikov. Hlavní tematickou osu ,,Otců a dětí“ tvoří v souladu s názvem zásadní konfrontace dvou pokolení. ,,Děti“ představují čerstvě nastupující síly-ty jimž patří budoucnost, kdežto ,,otce“ naopak generace, která pozvolna odchází ze scény. Zatímco Bazarov zastupuje v románu generaci ,,Dětí“, generaci ,,Otců“ztělesňuje trojice reformě liberálních ,,stopami panských choutek“ citelně poznamenaných šlechticů Kirsanovových. Zásadní neshoda obou pokolení, mezi kterými je nepřeklenutelná propast vrcholí při Bazarově pobytu na jejich statku, kde dochází k četným ostrým diskusím a sporům. Nutno dodat, že toto Turgeněvovo dílo ve své době odmítli nejen konzervativci, ale i většina revolučně orientované veřejnosti. Turgeněva to tehdy znechutilo natolik, že se začal zabývat myšlenkou zcela zanechat literární tvorby a navždy opustit Rusko. K tomu naštěstí nedošlo, ale přesto jeho literární aktivita i kontakt s domácími ruskými poměry na jistou dobu viditelně polevily a cizina/hlavně Porýní a Paříž/ se mu stala druhým domovem ještě výrazněji než dříve.