12 – Havlíčkův návrat do Čech a poslední krátká část jeho života
Již v Brixenu se u Karla Havlíčka Borovského začala čím dál tím více projevovat tehdy nevyléčitelná tuberkulóza. Žil zde nějakou dobu se svou ženou Julií a malou dcerkou Zdenkou. Jeho první žádost o propuštění a návrat do Čech byla zamítnuta. Věčný bojovník Havlíček tedy napsal žádost další. Té bylo díky pomoci švagra Františka Jaroše a jeho zásahu přímo ve Vídni nakonec na počátku jara 1855 vyhověno. Může se vrátit do vlasti! Jaké štěstí pro takového vlastence, kterým Havlíček bezesporu byl. Žel to štěstí je krátké. Příliš krátké!
První rána přichází ještě dříve než dorazil do Německého Brodu. Umírá jeho milovaná žena Julie.
Štěstí je nahrazeno psychickým zdrcením. Stále však má pro co žít. Stále věří v budoucnost. Věří ve svůj tolik milovaný český národ, pro který vždy pracoval až do úmoru. A v té práci chce pokračovat i nadále. Touží po setkání s pražskými přáteli. Podává žádost o povolení pobytu v Praze. I švagr Jaroš ji podává. Marně! Místo trvalého pobytu jsou mu povoleny jen krátké návštěvy, třebaže v Praze žije jeho dcerka Zdenka.
Je jaro roku 1855. V Praze vládne stísněná nálada Bachova absolutismu-,,časů zaživa pohřbených“. Přední čeští politikové, umělci i novináři jsou odsouzeni k dlouholetým žalářům, nebo do vyhnanství. Další uprchli do ciziny, nebo se umlčeli. Do této Prahy spěchá brzy po svém návratu na jaře 1855 z Německého Brodu Karel Havlíček. Je naplněn toužebným očekáváním a nadějemi. Dorazí do Prahy. Skutečnost je úplně jiná. Všude jen ticho, opatrnost a strach. Český život v Praze jako by usnul. Stav spíše zahanbující, než tristní. Havlíčkovy dřívější přátelé jako by ani nežili. Statečné projevy Boženy Němcové, mladého Josefa Václava Friče, nebo Františka Palackého jsou jen ojedinělé. Většina vlastenců v Praze se však Havlíčkovi vyhýbá. Bojí se kompromitování. Havlíček se po krátké návštěvě vrací do Německého Brodu. Je roztrpčen a zklamán. Je otřesena jeho důvěra v politickou váhu , moudrost a význam generace, která se za pouhých pár let poddala, která se jen přizpůsobovala daným poměrům. I to má neblahý vliv na jeho špatný zdravotní stav. Tuberkulóza je již v pokročilém stadiu. Ještě se pokusí léčit v lázních.
Začátkem léta 1856 pobývá v našem kladensko-slánském regionu v tehdejších lázních Šternberk u Smečna.
Pobyt zde si chválí. Nevyléčitelnou nemoc však zastavit už nelze. Upadá do bezvědomí.
Teprve v beznadějném stavu je převezen do Prahy. Tady po několika dnech -29. července 1856 umírá. Nedožil se ani celých pětatřiceti let. Příliš málo na takovou osobnost.
Teprve jeho pohřeb ukáže kolik měl ve skutečnosti přátel a spojenců kolem sebe. Jen málokdo to dal však za jeho života najevo. Havlíčkův pohřeb se ale stal velikou lidovou protivládní demonstrací. Možná že vůbec první v těch ,,časech zaživa pohřbených….“.