Nebezpečné individuum aneb Karel Havlíček Borovský /1821-1856/ -nejen skvělý novinář, spisovatel, básník, překladatel, ale i politik
1 – Prolog
,,Kdo se stále vzdělává, vlasti své je chlouba, kdo však tvrdí, že ví dost, začíná být trouba!“
Nemohu jinak, než začít svůj seriál o Karlu Havlíčku Borovském tímto jeho epigramem. Karla Havlíčka a celý jeho život jako by tento epigram charakterizoval. On se skutečně nejen usilovně vzdělával celý život, ale se stejnou usilovností se snažil i o vzdělávání jiných a vzdělával se ne pro vlastní kariéru, ne pro získání co největšího majetku. On svou vzdělanost věnoval do služeb českého národa, do služeb vlasti, pro kterou dokázal pracovat až do úmoru.
Třebaže dnes vlastním kompletní dílo K.H. Borovského,/s výjimkou dvou výborů jeho novinářských statí-,,Duch Národních novin“ a ,,Epištoly kutnohorské“/ byly to právě jeho pověstné epigramy, které na mě zapůsobily nejvíce. Jsou z velké většiny nejen ostře kritické, ale též skvěle výstižné a často plné svérázného autorova humoru a satiry. Znám jich zpaměti celou řadu. Na Havlíčka se nelze dívat jen jako na skvělého literáta, at už novináře, nebo spisovatele, básníka, překladatele ale svým způsobem i jako na oddaného vlastence a rázného a kritického politika. Byl osobností mnohostranných zájmů, která iniciativně zasahovala do nejrůznějších oblastí veřejného života a své doby. Stal se zakladatelem českého politického novinářství a tvůrcem české moderní politické satiry.
Karel Havlíček Borovský si získal přízeň a úctu českého národa zejména svou statečností a nekompromisností, se kterou hájil své přesvědčení. Neustoupil, ani když byl pronásledován, i když musel vědět, že bude trpět nejen on, ale i jeho rodina. Poutavý je v tomto ohledu jeho tragický osud. Dodatečně jsem titulek své práce o Havlíčkovi doplnil slovy,,Nebezpečné individuum“. Myslím si totiž že právě tato slova K.H. Borovského a jeho zejména politicky orientovanou činnost dobře vystihují. Také Havlíčkovo dílo není nějakým torzem, Naopak udivuje pozoruhodnou hotovostí a jednotlivostí. Má myšlenkovou hloubku , strhující logiku i sugestivní přesvědčivost. Vše pramení z jeho osobnosti která nezapře Havlíčkovu velkou mravní sílu. Jeho epigramy i satiry jsou ostře kritické. Nebojí se kritizovat prohnilý rakouský absolutismus, ostře a nekompromisně vystupuje proti církvi i proti všem nedostatkům veřejného života. Protože jeho klasické literární dílo není příliš obsáhlé/jedná se vlastně jen o čtyři samostatné práce, vedle prozaických ,,Obrazů z Rus“ jsou to tři veršované satiry ,,Křest svatého Vladimíra“, ,,Tyrolské elegie“ a ,,Král Lávra“/, budu se ve svém seriálu tentokrát do větší míry věnovat nedlouhému, ale mimořádně aktivnímu životu Karla Havlíčka Borovského.
Osobně jeho význam chápu především v jeho nesmiřitelné ostře kritické novinářské činnosti i ve stejném duchu zanícené činnosti politické.