Opakovaně si na notebooku pouštím film režiséra Karla Kachyni s názvem ,,Kráva“ a podtitulkem ,,Příběh nejobyčejnějšího života“ Je jen málo filmů, které na mě dokáží tak zapůsobit.
Film začíná slovy: ,,Tady nahoře byl život sám pro sebe. Několik posledních chalup několika posledních lidí. Chalupa Adama a jeho matky byla nejposlednější. Adamova matka byla nejposlednější ženou ve vesnici…“
Hlavním hrdinou filmu je trochu podivínský nepříliš hezký mladý muž Adam, syn kdysi povětrné ženy, která se však zřejmě díky synovi mravně napravila. Příběh začíná v době, kdy je Adamova matka na smrt nemocná a trpí velkými bolestmi. Adam, aby ji poskytl úlevu prodá jejich největší majetek, kterým je jedna kráva lakomému řezníkovi a za peníze koupí morfium, aby ulehčil její bolesti. Nicméně matka mu zakrátko umírá a on zůstává sám. Ne však dlouho, protože se k němu nastěhuje mladá poměrně hezká děvečka Rosa od lakomého řezníka, kterému prodal krávu. Oba mladí až beznadějně chudí lidé se přes počáteční problémy do sebe zamilují a žijí spolu. Nakonec jsou farářem oddáni a živoří ve vesnici na kopci společně.
Jejich láska je krásně upřímná, třebaže oba dřou bídu a usilovně šetří, aby si mohli koupit novou krávu. To se jim po nezměrné dřině v kamenolomu za žebráckou mzdu nakonec podaří. Jejich štěstí ještě nemá být konec. Mladá žena porodí Adamovi děcko, ale sama při porodu tak zeslábne, že jí hrozí smrt. Adam, aby ji zachránil proto znovu prodá krávu, na kterou se tak nadřeli, aby získal peníze pro doktora a tím jí zachránil život. Žel ani to nepomůže a jeho mladá žena také na následky porodu umírá. Adam je zase sám, ale tentokrát s nemluvnětem, které mu Rosa porodila. A situace se opakuje.
K Adamovi sama od sebe přichází jiná, tentokrát nepříliš hezká a rovněž beznadějně chudá žena s tím, že se mu bude o děcko starat. Adam ji nevyžene a znovu pokračuje při nezměrné bídě ve své až notoricky těžké dřině. Film končí za situace, kdy Adam odchází dolů z vesnice z prudkého kopce s těžkým sudem na zádech, aby tam ze zdola mohl v sudu nanosit úrodnou hlínu a s novou ženou si tak mohli pořídit nahoře na kopci, kde je jejich chalupa malé políčko.
Za této situace film končí slovy: ,,Jako každý den, jako vždycky, jako celý život….“
Můj názor na film: Ve filmu,který na mě dokázal silně psychicky zapůsobit především silně obdivuji muže Adama , který se, přes až notorickou nepřízeň osudu nakonec nevzdává ani nebouří proti krutému životnímu údělu a dál pokračuje za nezměrné dřiny v nezměrně těžkém životě….
Tento film, ač natočen v nedávné době se silně liší od ostatních filmů současné produkce, kde jsou obvykle hlavními hrdiny pohlední , zámožní, úspěšní ale také přehnaně sebevědomí a suverénní hrdinové, kteří dosahují svých cílů aniž by museli vynaložit jen nepatrnou část fyzických a psychických sil jako mladý muž Adam z filmu ,,Kráva“. Film do současné filmové produkce jako by ani nepatřil. Naopak připomíná některé filmy snad už celé desítky let staré. Současné filmové diváky patrně nenadchne tak jako nadchl mne. Ale dnes je přece jiná doba…. K tomu mohu říci jen jedno: ,,Bohužel…..“
Luboš Hora-Kladno