SEDÍCÍ BÝK 1. část
Ne všichni indiánští náčelníci poté co se Američané rozhodli obsadit posvátné Černé hory smýšleli stejně jako RUDÝ OBLAK, který s malou částí Indiánů odešel přes svá velká vítězství nakonec dobrovolně do rezervace. Do čela se nyní dostal jiný muž. Jeho jméno SEDÍCÍ BÝK je možná mezi všemi indiánskými náčelníky nejslavnější. V nářečí Indiánů zní Tatanka Yotanka, časté je též anglické označení Sitting Bull. Ten na rozdíl od Rudého oblaku hrdě vztyčí hlavu a vyzve k boji.
,,Do psa, který nekouše, se každý odváží kopnout. Je třeba se bránit! Se zbraní v ruce. Každé zvíře přece brání svoje doupě!“ To jsou hrdá slova Sedícího býka, vyzývající Indiány k boji.
Přibližme si nejprve blíže tohoto slavného náčelníka.
SEDÍCÍ BÝK se narodil roku 1834 v táboře nejbojovnějšího kmene tetonských Siouxů-Hunkapů.
Již v deseti letech věku vynikal jako lovec bizonů. Ve čtrnácti se poprvé účastnil válečného tažení proti nepřátelskému kmeni. Poté se zúčastnil jako bojovník mnoha bitev i bitek.
Když dospěl, osvojil si i četná ,,svatá“ tajemství a stal se ve svém kmeni i velkým kouzelníkem.
Bojovník a vážený kouzelník vynikal i jako schopný diplomat při jednáních se zástupci Spojených států. Pokřivené charaktery bledých tváří poznal dokonale především v době kdy účinkoval ve slavném Buffalo Billově cirkusu zvaném Wild west show. Odejet s tímto cirkusem do Evropy však odmítl a vrátil se ke svému kmeni.
Teď je jaro roku 1876 a Sedící býk stojí v čele sjednocených prérijních kmenů, kteří si teď říkají Dakotové/Spojenci/. Sitting bull hovoří ke svým indiánským bratrům a vyzývá k boji .
Oznamuje shromážděným Indiánům, že před několika dny vstoupila do jejich prérie největší armáda, jakou kdy bledé tváře proti Indiánům vyslali. Ve třech proudech ,ze severu, od jihu i ze západu míří americké pluky k Černým horám a řece Big Hornu.
Indiáni bouřlivě souhlasí s jeho slovy vyzývajícími k boji. A následující bojovný Tanec slunce,jímž Indiáni prosí o sílu i odvahu znamená poslední stvrzení velkého rozhodnutí. Tančí i Sedící býk. Den, noc,druhý den a druhou noc, celých osmačtyřicet hodin setrvává ve vysilujícím obřadném rituálu. Poté se vyčerpáním v bezvědomí kácí k zemi. O něco později už zcela při silách stojí jako nejvyšší náčelník v čele sjednocených Dakotů. Je červen roku 1876.
Ohromná americká trestná výprava vyrazila už v květnu. Je třeba dosáhnout rychlého a definitivního vítězství a je bezpodmínečně nutné ztrestat neuposlechnutí amerického ultimáta.
Severní armádě velí generál Gibbon, jižní generál Crook a západní generál Custer. Vrchního velení nad výpravou se ujal generál Terry. Třemi směry pronikají do nitra prérie americké jezdecké kolony. Terry vše sleduje a snaží se koordinovat ze štábního parníku plujícího po řece Missouri. První zpráva je hned katastrofální. Jižní armáda utrpěla porážku od Indiánů a byla nucena ustoupit. Terry ale spoléhá především na západní armádu a jejího šviháckého velitele generála Custera, který se vyznamenal v nedávné občanské válce |Severu proti Jihu. Custer to musí rozhodnout. Jenže Custer je ve skutečnosti spíš manekýn než schopný stratég. To zcela jasně potvrdí následující dny.
Custerova ,,slavná“ Sedmá kavalerie se dostává až ke břehům řeky Big Hornu.
Custerovi zvědové přicházejí se zprávou , že Sedící býk soustředil svoje hlavní síly na druhém břehu řeky a o Sedmé kavalerii již ví.To je mrzuté. Nebude možné využít momentu překvapení. Custer navíc udělá školáckou chybu,když svou Sedmou kavalerii rozdělí na tři části. Následují řízné příkazy. Od hlavního voje Sedmé kavalerie vedené Custerem se oddělují dva menší. Custer sám s nejpočetnější skupinou postupuje vpřed k předpokládanému indiánskému táboru. V neznámém terénu se však jeho kavaleristé ztratí a příliš vzdálí od dalších dvou skupin. A pak ? Co se vlastně stalo?
Upřímně řečeno příliš se toho neví. Jen jedno je jisté. 25.června 1876 přestala Custerova elitní Sedmá kavalerie, nejznámější pluk americké armády existovat.
Custerovi kavaleristé byli pobiti do posledního muže a tak nikdo nemohl podat skutečné svědectví o konečném osudu Sedmé kavalerie. Padli všichni Američané do jednoho. Padl i jejich švihácký velitel-miláček především amerických žen, ale katastrofální stratég. Vlastně porážku od Indiánů u řeky Little Big Hornu zavinil špatným velením především on. Kdyby přežil, čekal by ho patrně vojenský soud.
Takto má své pevné místo ve školních čítankách americké mládeže jako hrdina, který bojoval do posledního náboje. Ve skutečnosti možná v bezvýchodné situaci spáchal zbaběle sebevraždu,čemuž napovídá že byl zastřelen z revolveru z bezprostřední blízkosti. Namísto zbabělce, který opustil své kavaleristy je líčen jako národní hrdina.
Stal se legendou. Jen legendou poněkud falešnou. Ale to je pro Spojené státy americké přece normální a typické.
Luboš Hora-Kladno