RUDÝ OBLAK -2. část
Prérijní Indiáni pod vedením náčelníka RUDÉHO OBLAKU přepadávají a vykolejují americké vlaky. Současně se učí nové taktice jak dobýt americké tvrze a pevnosti.
Byli zvyklí na krátké rychlé přepady,nyní se učí dlouhodobému obléhání. A slaví úspěchy.
RUDÝ OBLAK prérijní kmeny sjednotil a dokonce k nim připojil početný i bojovný kmen Čejenů, kterým američtí vojáci zmasakrovali osadu, jak pro ně bylo typické včetně žen a dětí.
RUDÝ OBLAK má teď velmi početnou indiánskou armádu, která táhne od pevnosti k pevnosti od města k městu a všude mstí své mrtvé. Brzy jsou dobyty nedávno postavené tvrze, jako například Fort Kearny, Fort Smith, nebo Julesburg.
Během následujících dvou let se bojovníci vedení RUDÝM OBLAKEM stávají pány celého kraje, a to tak prokazatelně, že sami Američané musí uznat svou porážku a podrobují se podmínkám, které jim RUDÝ OBLAK stanovuje: Vypálené tvrze nebudou obnoveny. Američané opustí rozsáhlou prérijní část zejména ve Wyomingu.
Kraj ovládaný prérijními Indiány zůstane jejich i pro příští generace po dobu/doslova ze smlouvy/ ,,pokud bude tráva na prérii růst“. To zaručuje nová smlouva s bílými Američany, kterou podepisuje samotný RUDÝ OBLAK.
Sám při podpisu naivně věří, že ji Američané dodrží a proto se sám zavazuje k trvalému míru. Svůj slib také dodrží, už nikdy ,,nevykope válečnou sekeru“, třebaže ho za čas za to Indiáni proklejí.
Na prérii po rozhodném vítězství RUDÉHO OBLAKU panuje dočasně klid. Bílí Američané museli přistoupit na podmínky Indiánů. Jaká potupa pro ně!!
Je pochopitelné že si ji nenechají dlouho líbit. Zatím několik let trvá mír. Američané se ale připravují k nové válce. Jen najít nějakou záminku k porušení potupně uzavřené smlouvy. Nedodržení a porušení platné smlouvy-jak typické pro bílé Američany.
A záminka je nakonec tady: Bílí Američané se rozhodli koupit od Indiánů Černé hory. Nechtějí víc, nechtějí míň. A dobře prý zaplatí. Jenže…. Černé hory znamenají pro Indiány nejposvátnější místo-sídlo jejich nejvyššího Boha Wakan Tanky. Tohle místo je přece pro ně na věky věků posvátné a za žádnou cenu neprodejné. Mohly vůbec bledé tváře požadovat víc?
K prezidentovi Spojených států Grantovi přichází indiánská delegace vedená RUDÝM OBLAKEM. Je v ní i budoucí slavný náčelník SEDÍCÍ BÝK. Důstojně procházejí nádhernými sály Bílého domu ve Washingtonu. Stanou před Velkým bílým
otcem. Rozmluva náčelníků se samotným prezidentem je bezvýsledná. On trvá na prodeji, oni ho zarputile odmítají. Nelze přece prodat to co náleží jejich Velkému Duchu.
Američané nedávno zjistili,že v Černých horách jsou bohatá naleziště zlata. Proto ten zájem a zároveň vhodná záminka. Náčelníci Černé hory samozřejmě neprodají. Vše se totiž nedá prodat ani koupit. Tak ale smýšlejí jen Indiáni. Bělochům to myslí jinak.
Je září roku 1875. Od návštěvy RUDÉHO OBLAKU ve Washingtonu neuplynulo ani půl roku. Ted naopak přichází americká delegace k RUDÉMU OBLAKU. Ta trvá na prodeji. Náčelník prodat nemůže. Anebo přece…. Náhle dostává geniální nápad.
Dobře,prodá Černé hory! Za kolik? Za šest set milionů dolarů!! Americká delegace oněmí úžasem. Nepřeřekl se RUDÝ OBLAK? Ne, trvá na stanovené částce. Zbláznil se snad?
Vždyť stonásobně větší území Kalifornie koupili Američané od Mexika za setinu této ceny! RUDÝ OBLAK na výši částky trvá. Je mu jasné,že na takovou cenu Spojené státy nikdy nepřistoupí. Delegace s nepořízenou odjíždí. RUDÝ OBLAK si myslí že vyhrál.
Jak moc se mýlí! Co Američané nedokáží koupit vezmou si
silou.
Za nedlouho obdrží RUDÝ OBLAK od americké vlády výhružné ultimátum. Ať Indiáni okamžitě opustí Černé hory a jejich nejbližší okolí. Jinak zasáhne americká armáda.
RUDÝ MRAK dlouho přemýšlí. Při návštěvě Washingtonu viděl ohromnou moc Spojených států. Ví že by neodolal. Proto se nakonec s těmi co jsou ochotni ho následovat rozhodne odejít dobrovolně do rezervace. Ví že prohrál. Anebo zvítězil?
On přece sepsanou smlouvu dodržel. Válečnou sekeru už nevykopal.…
Je podzim roku 1875.Od návštěvy RUDÉHO OBLAKU ve Washingtonu
Luboš Hora-Kladno