Rudý oblak -1. část
Přesuňme se nejprve ze severovýchodních pralesů dolů na jih, respektive jihozápad. Tady je rozsáhlá oblast nekonečné prérie s jejími prérijními kmeny Indiánů. Ty žijí jiným způsobem života než Indiáni na severovýchodě Spojených států, o kterých byla dosud řeč. Bydlí ve velkých stanech z bizoních kůží zvaných Tee-pee a právě ohromná stáda bizonů jsou nejdůležitějším základem jejich života. Vždyť bizoni poskytují prérijním Indiánům nejen obydlí, ale i ošacení a především potravu. Rozsáhlá prérie se rozprostírá především mezi řekou Mississippi na východě a Skalistými horami na západě.
Právě tady žijí desítky prérijních kmenů. I ty spolu často zpočátku vzájemně válčí, než pochopí že jedině jednota je jejich jedinou zbraní proti stále se rozšiřujícím Spojeným státům a jejich bílým mužům.
Píše se rok 1848, který pro prérijní Indiány znamená počátek vzrušených dob. Spojené státy americké právě jednoznačně zvítězili ve válce s Mexikem a ke svému území tak připojily velmi rozsáhlá území získaná na Mexiku.
Výsostné území prérijních Indiánů se hluboko vkliňuje mezi starou a nově připojenou část USA. Tento koridor přímo vyzývá k tomu, aby byl minimálně překlenut železnicí.
Vždyť nejkratší cesta z východu na západ USA vede jedině přes prérii.
Navíc se kraj za řekou Mississippi náhle otevřel tisícům bezejmenných bílých přistěhovalců. Zpočátku jsou to jen dostavníky,které projíždějí přes výsostné území prérijních Indiánů. Při dostavníkových cestách vznikají i četné americké pevnosti. Srážka dvou civilizací se brzy ukáže nevyhnutelnou. Zpočátku se tento problém podaří ještě oddálit. Představitelé USA uzavřou s Indiány smlouvy podle kterých za peněžitou odměnu nebudou rudoši na dostavníky útočit. Ještě po několik let je díky tomu na prérii klid.
Píše se rok1854 , když do nejdůležitější americké pevnosti Fort Laramie přichází rozzuřený bílý statkář se stížností,že mu Indiáni z jeho velkého stáda odehnali jednu krávu! Pro bílé Američany není třeba nic vyšetřovat. Nedaleko pevnosti táboří indiánský kmen. Co na tom že je známý svou mírumilovností. Americká vojenská jednotka vyráží z pevnosti a celý kmen hrozně zmasakruje. Mezi stovkami povražděných lidí, většinou navíc žen a dětí/muži byli právě na lovu/ je i jistý náčelník,který nedávno podepsal s Američany smlouvu. Ta tímto okamžikem pozbyla své ceny. Odveta indiánských mužů je tvrdá, ale spravedlivá. Americkou jednotku,která zmasakrovala jejich ženy a děti pobijí do posledního muže.
Válka bělochů s Indiány na prérii právě začala.
Boje brzy propukají na mnoha stranách. Náčelníci jako Šílený kůň, Kropenatý ohon, Malý havran a především RUDÝ OBLAK/poprvé se setkáváme s tímto jménem/ vedou své bojovníky do desítek malých i velkých bitev-vítězných i prohraných. Zatím bojují jednotlivé kmeny jen sami za sebe. Zatím nepochopili,že jedině jednota jim může dopomoci ke konečnému úspěchu.
A právě RUDÝ OBLAK -náčelník kmene Oglalů první pochopí nutnost sjednocení prérijních kmenů. Podaří se mu spojit prérijní Indiány v početnou armádu, se kterou vyžene Američany z obrovské části prérie.
V té době bílí Američané staví řadu železničních tratí včetně proslulé transkontinentální Union Pacific. Navíc na severu v Montaně objevili nedávno prospektoři bohatá naleziště zlata. Také k ložiskům Montany zamíří železnice. Při nich se stavějí i nové tvrze.
RUDÉMU OBLAKU je jasné že nové železnice vedoucí přes prérii odeženou velká stáda bizonů a prérijní Indiáni tak ztratí všechno to, z čeho dosud žili. Proto vede své rudé muže k útokům na vlaky. Trvá chvíli než se Indiáni naučí vlaky vykolejovat, ale až se to podaří bude to pro bílé Američany tvrdá rána.
A boj se rozhoří v plné síle .
Luboš Hora-Kladno