Psychiatrie byla pro mě vždy velmi přitažlivá

MUDr. Barbora Krnáčová pracuje už pátým rokem v psychiatrické ambulanci v Rožnově pod Radhoštěm. Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovala na Klinice psychiatrie ve Fakultní nemocnici Olomouc. Mezi její koníčky patří sport , konkrétně lyžování, jóga, turistika a dále dobré filmy.

Oboru Psychiatrie se chce věnovat i v budoucnu, protože ji tato práce velmi baví a naplňuje její život.

Zajímala jsem se o tuto aktivní ženu, které velmi fandím. Proto jsem ji požádala o rozhovor. K mé velké radosti a vděčnosti na mé otázky odpověděla. Nyní se začtěte do tohoto rozhovoru.


Proč jste si vybrala právě obor psychiatrie jako svoji životní cestu? Nelitujete toho a proč? 

Těžko říct, je toho více, co mě na psychiatrii zaujalo, biologická stránka oboru v kombinaci s tou psychologickou, tak jinou od ostatních oborů, pro mě byla, od prvního setkání se s psychiatrií ve 4. ročníku studia, velmi přitažlivá.

Kde všude jste pracovala a co pro Vás tato práce znamená?

Pracovala jsem na Klinice psychiatrie ve fakultní nemocnici Olomouc a na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouc. Díky tomuto pracovišti jsem měla možnost vidět obor prakticky ze všech stran, setkat se s kompletní škálou diagnóz a terapeutických postupů. Nyní pracuji pátým rokem, několik dní v týdnu, v soukromé psychiatrické ambulanci v Rožnově, což je práce klidnější, ale neméně bohatá na nejrůznější výzvy, což jsem při nástupu sem nečekala.

Kde a proč publikujete?

Nyní už nepublikuji, byla běžná součást práce lékaře na pracovišti fakultní nemocnice, tam by se většina pracovníků měla nějak vědecky zapojit. Publikovali jsme většinou v národních a mezinárodních oborových periodicích většího či menšího významu, také jsme vydali několik učebnic pro postgraduální studenty a lékaře jiných oborů.

Jakému tématu se nejvíce zabýváte ve své publikační činnosti a proč?

Já jsem se nejvíce věnovala biologické stránce psychiatrie, konkrétněji pak závažným následkům odvykacích stavů při závislosti na alkoholu. Jste spoluautorkou (autorkou) knih? Jak se jmenují a o čem pojednávají? No jak jsem uvedla výše jedná se o učebnice psychiatrie a další knihy zaměřená na možné psychiatrické problémy objevující se v jiných oborech
medicíny.

Z jakého důvodu jste začala psát a co Vás k tomu vedlo?

Na klinice, za mého působení tam, psali všichni, byla to součást postgraduálního studia, ale někdy je to i celkem zábava, tedy pokud vás netlačí termín odevzdání manuskriptu...

Co říkáte službám sociální rehabilitace případně CDZ (Centra duševního zdraví), které se starají o psychicky nemocné a v čem vidíte /nevidíte jejich přínos?

Pro mě je nyní těžké se k tomu vyjádřit, protože v našem regionu CZD zatím nefunguje a nemám s ním přímou zkušenost, ale všeobecně, pokud na to bude dost financí takto může slušně fungovat.

Jak vnímáte Reformu psychiatrické péče a co byste v ní chtěla ještě vylepšit, případně změnit?

Opět je těžké k tomu z mé pozice něco zásadního říci, protože situace se i regionálně různí, v oblasti, v níž nyní pracuji, jsou aktuálně personální podmínky velmi špatné, a my s kolegy děláme co můžeme, abychom péči o všechny pacienty pokryli za stávajícího systému, obávám se, že reforma se nás ještě dlouho prakticky nedotkne a tudíž nemohu  hodnotit.

Co říkáte na tzv. peer pracovníky a kdy jste o nich slyšela poprvé? Jsou/nejsou potřební a proč?

Konkrétně se zapojením peerů jako takových se setkáváme krátce, prvně jsem o nich slyšela před pár lety v souvislosti s problémy transsexuálity, ale mám pocit že jistá forma peer pracovníků, byť jinak nazývaných a s jistou vyšší formou odbornosti se objevovala již dříve například v léčbě návykových onemocnění.

Jaká je Vaše vize do budoucna?

No hlavně pokračovat v tom, co dělám tak, abychom zvládli ten neuvěřitelný nápor pacientů na stále méně psychiatrů tady v regionu.

Napsat komentář