Václav Beneš Třebízský patří k nejvýznamnějším literárním osobnostem mého rodného regionu. Narodil se 27. února 1849 jako syn prostého venkovského krejčího, ale zároveň vnuk lidového písmáka ve Třebízi na Slánsku. Vystudoval nejprve reálné gymnázium ve Slaném. Na jeho středoškolských studií je velmi zajímavé, že denně kromě nedělí, svátků a školních prázdnin docházel ze Třebíze do reálky ve Slaném a zpět domů pěšky. Považte-malý, slabý , neduživý a velmi často nemocný dospívající chlapec chodil pěšky za každého počasí, za podzimních lijáků i zimních mrazů vzdálenost téměř 15 kilometrů z Třebíze do Slaného a stejnou vzdálenost i zpět domů.
Kdo z dnešních namyšlených středoškoláků by byl něčeho podobného schopen. Třebízského touha po vzdělání však byla tak velká, že přes chudobu své rodiny vystudoval za cenu veškerých útrap nejen reálku ve Slaném ale později na vysoké škole i bohosloví a stal se kaplanem. A nejen to, stal se i známým spisovatelem historických próz. Mám doma téměř celé jeho dílo, čítající přes dvacet svazků knih. Třebaže se jedná až na dvě výjimky o soubory krátkých historických povídek je to na pětatřicet let života jistě úctyhodné dílo. V. B. Třebízský, který trpěl od ranného dětství častými a nejrůznějšími nemocemi zemřel v pouhých pětatřiceti letech na tuberkulózu. A to psal jen ve volných chvílích, když normálně vykonával poměrně časově náročnou práci kaplana, nejprve v Litni u Berouna a později v Klecanech u Prahy.
K Václavu Beneši Třebízskému mám sice nepřímý, ale zajímavý vztah. Z otcovy strany jsem měl vůči mě velmi starou babičku./narodila se v roce 1895/. Když jsem se narodil bylo jí již sedmdesát let./mého otce porodila ve čtyřiceti letech/. A ta babička měla několik ještě o dost starších bratrů. Pocházela z Husince u Prahy a protože tato maličká víska na Vltavě neměla vlastní kostel, spadala církevně pod větší obec Klecany. Díky tomu dva nejstarší babiččiny bratry křtil právě Václav Beneš Třebízský, který až do své smrti v roce 1884 působil jako kaplan právě v Klecanech.
Snad i proto jsem velkým Třebízského obdivovatelem, třebaže literární hodnotou ho nelze samozřejmě srovnávat s předními světovými klasiky. Když jsem jeho téměř kompletní dílo/přes 20 svazků/ kupoval kdysi v pražském antikvariátu, měl jsem na jedné straně velkou radost, na straně druhé strašný vztek. Proč ale ten vztek? Za jeden svazek požadoval prodejce v antikvariátu neuvěřitelně směšnou cenu -1 korunu. A to je Třebízský klasikem historické prózy, o kterém se učí určitě už na všech středních školách a snad i na některých základních. Takhle si náš národ cení svých umělců!!
Ale více k mému vztahu k V.B. Třebízskému. Vzpomínám na svá gymnaziální studia. Tehdy v období mezi prvním a druhým ročníkem jsme byli asi dva týdny na chmelové brigádě v obci Hořešovice, Ta je od Třebíze vzdálena asi 4 kilometry. My se spolužáky tenkrát do Třebíze chodili tajně na pivo. Zkratkou přes pole. /Hospodu přímo v Hořešovicích, kde jsme byli i ubytováni měli totiž obšancovanou naši profesoři/. Tenkrát jsme kromě hospody objevili v Třebízi nejen krásný a narozdíl od známějšího ale vyumělkovaného skanzenu v Přerově nad Labem/ten jsem také navštívil/ naprosto přirozený vesnický skanzen. Zatímco v Přerově jsou historické stavby z nejrůznějších období a to vypadá hodně nepřirozeně, ten třebízský skanzen je naopak naprosto přirozený, když všechny jeho stavby patří svým vzhledem do období kolem poloviny 19. století, kdy se zde právě Václav Beneš narodil. Ale objevili jme se spolužáky ještě něco. Hned nad Třebízí je nevelký, ale půvabný hájek a v něm kromě laviček k posezení i pomník Václava Beneše Třebízského. Už tenkrát na mě tenhle půvabný koutek velmi zapůsobil. Mnohem později, už jako dospělý, když mi nebylo psychicky dobře jsem tam občas zajížděl na kole/od nás z Kladna je to nejkratší cestou asi pětatřicet kilometrů jedna cesta/, poseděl na lavičce u pomníku Václava Beneše a přemýšlel. Vždy se mi pak udělalo lépe. Jen jedno mě mrzelo. O pomník vlasteneckého spisovatele se obec ani nikdo jiný nestaral. Proto při každé mé návštěvě byl vždy omšelejší a omšelejší.
Již hodně let jsem ve Třebízi nebyl. Ale zase mě to tam táhne. A zajímá mě nejvíc právě tenhle pomník. Je tam ale vůbec ještě? Vlastenectví se v dnešní době už jaksi nenosí. A Václav Beneš Třebízský? Umělecké úrovni jeho próz jistě lze leccos vytknout. Jedno mu však upřít nelze. Tenhle chudý, neduživý a často nemocný člověk byl svým dílem pravým českým vlastencem….
Luboš Hora-Kladno