Jaro1848. Jaro národů. Revoluční vlna zachvátí řadu států v Evropě. Cíl je společný -odstranění absolutistických vlád, omezení práv šlechty, větší demokratické svobody občanů. Revoluce má úspěchy ve Francii, Německu a dočasně i v Itálii. Rakousko v té době patří k největším státům Evropy. Kromě rakouských zemí ovládá celé země Koruny české, celé Uhry, části Polska, Ukrajiny, dnešního Německa, jihoslovanských zemí na Balkáně i část severní Itálie. Rakousko je tak státem mnoha národů a preferovaní Němci jsou v něm v menšině. Hnutí v Rakousku je proto i bojem jednotlivých národů za své národní osvobození. V polovině března vypukne povstání v samotné Vídni. Ministerský předseda Metternich /funkci zastával od Napoleonských válek/ je odvolán a prchá do Anglie. Rakouským císařem je mentálně retardovaný Ferdinand V. Ten ruší cenzuru, přislíbí brzké nastolení ústavy i národnostní a demokratická práva všem. V téže době je v Praze zvolen český Svatováclavský výbor, který posílá své petice císaři s národnostními i demokratickými požadavky. Ještě než císař stačí odpovědět tzv. Kabinetním listem, ve kterém přislíbí do budoucna splnění těchto požadavků, rozhoří se rozsáhlé povstání v Uhrách, kde je na jaře 1848 dokonce dočasně vyhlášena republika.
V Německu na jaře 1848 ustavují tzv. Frankfurtský parlament, jehož konečným cílem je sjednocení jednotlivých německých států ve sjednocenou Německou říši.
Žel do říše by měly být začleněny i české země. Čeští politici to odmítají a svou účast
v parlamentu ve Frankfurtu bojkotují. Jako protiváhu Frankfurtského parlamentu zahajují na samém začátku června 1848 svůj Slovanský sjezd. Jeho konání je přerušeno a posléze ukončeno tzv. Svatodušními bouřemi v polovině června. V Praze dojde k otevřenému ozbrojenému boji českých radikálů s pravidelnou rakouskou armádou generála Windischgratze. Přes statečný odpor povstalců na barikádách je zhruba po týdnu povstání poraženo velkou přesilou rakouských vojáků. Nad Prahou je vyhlášen stav obležení a začínají perzekuce, včetně hromadného zatýkání povstalců.
Koncem července 1848 se ve Vídni sešel rakouský říšský sněm. Jeho členy byli i někteří čeští poslanci/Palacký, Havlíček, Rieger/. Sněm měl vypracovat novou ústavu pro západní část Habsburské monarchie. Ve východní části v Uhrách zatím vítězila revoluce. Jednání říšského sněmu ve Vídni bylo přerušeno další fází revoluce.
Další povstání ve Vídni bylo na podzim 1848 opět poraženo armádou generála Windischgratze. Díky tomu se jednání říšského sněmu přesunulo do moravské Kroměříže, kde pak během listopadu pokračovalo. Na tzv. Kroměřížském sněmu byla zvolena nejen nová rakouská vláda v čele s ministerským předsedou Felixem Schwarzenbergem ale počátkem prosince 1848 byl zvolen novým rakouským císařem teprve osmnáctiletý František Josef I. /Vládl celých 68 let až do roku 1916/. Retardovaný Ferdinand V. dobrovolně abdikoval. O tom, jaká osoba se se stala v Rakousku císařem svědčí nejen nejbližší události z března 1849, kdy byl Kroměřížský sněm násilně rozehnán a nová vláda sama vydala tzv. Oktrojovanou ústavu, která značně omezovala občanské i národnostní svobody. V roce 1849 bylo českým maršálem Radeckým potlačeno i povstání v severní Itálii a v srpnu téhož roku za vydatné pomoci ruských vojsk skončila definitivní porážkou i revoluce v Uhrách.
Revoluce roku 1848 tak v rakouské monarchii ještě skončila vítězstvím pro Habsburských sil podporující monarchii i absolutistický způsob vlády. Naštěstí ne natrvalo. O zhruba 10 let později už zvítězila revoluce v Itálii a v roce 1867 si Maďaři vynutili tzv. rakousko-uherské vyrovnání a vznik Rakousko-uherského státu. Slovanské národy v Rakousku si na své národní osvobození musely žel počkat až na konec I. světové války.
Luboš Hora-Kladno