Postavu generála G.A.Custera nemohu ve svém seriálu opomenout. Zdaleka nejen proto, že byl největším soupeřem slavného náčelníka. Tento falešný hrdina amerických čítanek je Sitting Bullovým dokonalým protikladem. Tolik vyzdvihovaný, statečný švihák byl ve skutečnosti
krutým a nemilosrdným ,,indiánobijcem“, kdykoli schopný i ochotný nemilosrdně nechat vraždit indiánské ženy i děti. Tak tedy aspoň stručně jeho krátký životopis. Nedožil se naštěstí ani 40 let. Naštěstí? Pro prérijní Indiány opravdu naštěstí nemohl déle vraždit a ubíjet často bezmocné a bezbranné původní obyvatele Ameriky.
I v současných amerických románech a dokonce školních čítankách lze ale spatřit úplně jiný obrázek šviháckého generála:
Na kupě mrtvých těl amerických vojáků stojí krvácející muž v zálesáckém koženém oděvu, s vojenským širákem, z pod kterého mu vykukují zlaté vlasy./Podle nich indiánské jméno Pa-Ho-Haska-česky Dlouhý žlutý vlas/.Muž je na mnoha místech raněn indiánskými kulkami a šípy a krev mu smáčí traperský oděv. V jedné ruce drží vlajku Sedmého jízdního pluku Spojených států, ve druhé bud kolt, nebo šavli přeraženou ve dví. Záleží jen na fantazii malíře. Okolo krouží nesmírně zlí pomalovaní Indiáni, hotovíce se k zabití zraněného reka. Tak je zobrazena Custerova postava v amerických čítankách pro děti s popiskem Hrdinská smrt generála Custera. Zdá se že jde o podobný výjev, jaký nalézají naši školáci u kreseb, které spodobňují Jana Husa před Kostnickým koncilem, Jana Amose Komenského loučícího se s vlastí, nebo zatýkaného Karla Havlíčka Borovského před deportací do Brixenu.
Jedno ale vadí. Kdyby Custer neměl zbraň. Kdyby nevraždil.
Generál Custer ale kosí Indiány, seč mu ,,šestiranák“ stačí, aby se pak chopil šavle. Tak je americkým dětem zobrazován hrdina národa, vzor vojenských ctností a statečnosti.
Custer byl snad opravdu statečný v boji. To jediné mu snad nelze upřít. Ale jinak? Zaměřím se na fakta z jeho života.
Není ani jednoznačně jasné, kde se 5.12 1839 narodil. Některé prameny uvádějí New Rumley v Ohiu, jiné zas Monroe v Michiganu.
Jisté již je že v roce 1857 začal studovat slavnou vojenskou akademii ve West Pointu. Tu ukončil na počátku občanské války v roce 1861 v hodnosti poručíka. Ze školních lavic odešel rovnou na bojiště jako seveřanský důstojník.
Jeho posudek z akademie už tak přívětivý není. Je v něm zobrazen nad jiné přesně: G.A. Custer, narozen 5.12 1839 v Monroe-průměrný prospěch, slabé znalosti válečné strategie a taktiky-povahové rysy: převládá individualismus, povýšenectví a nesnášenlivost k druhým. Nutno dodat, že posudek je téměř dokonalým obrazem Custerovy psychologie.
Během dalšího života provázely Custera až neuvěřitelné náhody a pozdější generál jich dokázal využít dokonale.
Paní štěstěna mu ukázala přívětivou tvář hned na samém začátku vojenské kariéry. Posluchačem elitní kadetky ve West Pointu se stal především díky známostem svého strýce ve Washingtonu.
V občanské válce jako Seveřan hledá štěstí v armádě generálů Granta, Shermanna, Sheridana a dalších. Poprvé je zmiňován v bitvě u Bull Runnu, která ale pro Sever vyznívá nešťastně. Ale ne pro Custera. Ten prý dělá takové divy udatnosti, že je okamžitě povýšen na kapitána. S novými prýmky projde vítěznou bitvu u Frederickbourgu i následující prohranou u Chickaw Boyounu, po které je znovu vyznamenán./Podivné-jako by prohrané bitvy přinášely Custerovi štěstí./ Ale to vše jsou jen předehry k zázračnému daru, který mu Paní štěstěna přichystá nakonec.
Občanská válka zuří nemilosrdně. Jižanské armády jsou zpočátku v ofenzivě a jejich generálové Lee a Stuart dokonce dočasně ohrožují hlavní město Washington. Custer zatím prý dělá divy udatenství. Ale jeho hodnocení ze strany generálů Scotta a Sheridana je poněkud střízlivější: ,,Kapitán Custer vyniká ve rvačkách, ale na velitele bitvy nemá schopnosti.“
Ve chvíli kdy je armáda Severu snad v největší krizi zasahuje Paní štěstěna do Custerovy vojenské kariéry způsobem znalým z antického dramatu jako ,,Deux ex machina“.
Velitelem Custerova pluku je jakýsi plukovník Crost. Ten je po jedné ze zatím mála vítězných bitev povýšen na generála. Dekrety o povýšení plukovníka Crosta i kapitána Custera se dostanou do jedné kanceláře. Omylem vojenského písaře je tam místo Crosta povýšen kapitán Custer a to rovnou na generálmajora./Snad díky podobnosti jmen Crost, Custer/Vrchní generál Scott snad aniž se podívá koho povyšuje dekret podepíše. A k dovršení všeho je plukovník Crost den před doručením dekretu v nějaké šarvátce zabit. Taková kariéra-z pětadvacetiletého kapitána se ze dne na den stává generálmajor. Takové povýšení snad nemá v dějinách vojenství obdoby. Novopečený generálmajor Custer k úžasu všech přebírá velení nad elitní jednotkou Sedmou kavalerií. A zázrakům není konec. Pouhé dva vojenské zásahy Custerovy jednotky v bitvách u Gettysbourghu a Hannoveru přinesou nebývalý úspěch v jaký Scott s Grantem už ani nedoufali. Situace na frontě se začíná obracet ve prospěch Severu. Je za takovéto situace vůbec možné zbavit omylem zvoleného generálmajora vrchního velení nad Sedmou kavalérií, když se tento mladíček téměř ze dne na den stal poprvé idolem národa? A tak Custerovi generálské prýmky zůstávají.
Dne 9.4 1865 se jižanský vrchní velitel generál Lee vzdává unionistickému veliteli a později i prezidentu USA Ulyssu Grantovi a krvavá občanská válka končí vítězstvím Severu.
Poválečné období ale bouřliváku a povýšenci Custerovi nepřeje.
Generálů bylo po vítězství jmenováno za válečné inflace habaděj a tak je Custer po sporu se Shermannem suspendován a přeřazen do civilu.
Generál Scott, který s Custerem vždy sympatizoval při jeho námitkách na suspendaci pronese památný výrok:
,,Dokažte své schopnosti. Odejděte na západ, tam je zapotřebí dobrých vojáků jako soli. A já se pak postarám, aby vám byla generálská hodnost vrácena.“
Custerovi se zpočátku příliš nechce, ale nakonec se přece jen chytne nové příležitosti. Odjíždí na západ do Dakoty. Ta se právě zmítá v nově vypuklých indiánských válkách.
Smlouvy s Indiány jsou pošlapávány ze strany Američanů jedna za druhou. Vyhnat, rozehnat, zabít, získat půdu – to je krédo bílých dobyvatelů. Záhy se do Ústavy USA dostává nová klauzule, že všichni občané státu mají stejná práva-ovšem s výjimkou rudokožců. Genocida a vraždění se tak dostává do prováděcích směrnic americké armády.
Válka bílých s rudochy je hned po skončení té občanské zase v plném proudu. Znovu krveprolití na obou stranách. Sjednocující se Indiáni na prérii rozpráší oddíl generála Fetermanna. Nejvyšší generálové americké armády jsou rozezleni. Je třeba tvrdých a nemilosrdných mužů. Takový je přece právě Custer.
Generál Sheridan mu vrací velení Sedmé kavalérie i generálské prýmky se slovy: ,,Chopte se příležitosti generále!“
A Custer se příležitosti skutečně chápe po svém. Vojenskou uniformu zamění za traperský odděv/tady na hranici si to může dovolit./a vyjíždí do pole proti Indiánům-spíše ovšem k masovým vraždám bezbranných, včetně žen a dětí, než ke skutečným bitvám.
Vyvražďuje indiánské osady systematicky jednu po druhé. Neštítí se ničeho. Masakry kmene Arapahů, dále u Montherera, nebo Yellow Topu jsou jen některými z celé řady výprav s jediným cílem-vyvraždit. Ale nevraždí se jen Indiáni, ale ve velkém i hlavní zdroj celého jejich života – bizoni. Jen za dva roky je vyhubeno na 4 miliony bizonů!!! Nepřítelem prérijního Indiána už není jen bledá tvář, ale i nouze a hlad.
Píše se rok 1876. Dochází k již zmíněným tragickým událostem v Černých horách. To už ale je v čele Dakotů-všech spojených prérijních kmenů samotný Sitting Bull. Kdy dojde k jeho otevřenému střetnutí s generálem Custerem je teď už jen otázkou času. Otázkou času nečekaně krátkého.
Luboš Hora-Kladno