Celá staletí žili prérijní Indiáni volně a svobodně a bylo jim dobře. Věřili tomu, že vše co mají, dostali od svého nejvyššího Boha-Wakan Tanky. Právě tento Velký dobrý duch vypustil, podle jejich víry kdysi z Jeskyně větrů, ležící uprostřed tzv. Černých hor/anglicky Black Mountains/ nekonečné stádo bizonů do prérie.
Rychle se rozmnožující bizoni se rozběhli po nekonečné prérii a pro Indiány pak znamenali život a blahobyt.
Potom ale postupem času nastává velká změna. Do oblastí prérie přichází bílý muž. Rozlehlé prérie se nacházejí především mezi veletokem řeky Mississippi a Skalnatými horami.
Jako první překračují Mississippi bílí lovci kožišin. Zpočátku jich není mnoho, pro prérijní Indiány neznamenají větší nebezpečí a proto s nimi žijí v podstatě v přátelské shodě.
Pak ale za řekou Mississippi začínají vznikat první bělošské osady , farmy i obchodní střediska. K jejich obraně je třeba palisádových pevností a bělošských vojáků z nedávno vzniklých Spojených států. Patrně nejznámější americká pevnost z této doby Fort Laramie už stojí daleko za Mississippi takřka ve středu prérie. Navíc má výhodnou polohu na soutoku dvou řek. Zpočátku ji prérijní Indiáni spíše vítají. Ve Fort Laramie mají možnost za kožešiny z ulovených zvířat nakoupit od bledých tváří střelné zbraně, střelivo, látky, kovové nádobí i jiné předměty, které před příchodem bělochů neznali.
Pak začnou Američané převážet na velkých lodích přes Mississippi stovky a tisíce jiných Indiánů, především z již porobených oblastí jihu a jihovýchodu USA. Proč? Soužití bělochů a Indiánů se stalo v porobených oblastech nemožným. Je třeba obě etnika od sebe oddělit. Neměnitelnou hranicí mezi bílými a rudými se pak na další léta má stát veletok Mississippi. Na východ od této řeky je výsostné území bílých Američanů, západ pak má na věky patřit Indiánům. V roce 1834 potvrzuje vláda USA již znepokojeným Indiánům písemnou smlouvou, že tzv. Divoký západ-území na západ od Mississippi/respektive mezi veletokem a Skalnatými horami/ bude patřit jen Indiánům-doslova ze smlouvy ,,pokud bude tráva růst.“ Indiáni přijímají smlouvu s velkou úlevou. Vždyť to pro ně znamená, že bohatá prérijní loviště bizonů mají být navěky jejich. Bude tomu tak, ale v následujících letech skutečně?
Luboš Hora-Kladno