Slaný od konce husitské revoluce do konce Třicetileté války
Na jednání v Jihlavě v létě 1936 se královské město Slaný podrobilo císaři Zikmundovi, který mu za to potvrdil všechna předchozí městská privilegia. Zikmund však po necelém roce na útěku z Čech zemřel a město Slaný připadlo pod správu jeho zetě Albrechta Rakouského -nového českého krále. Ani ten však na českém trůnu nevydržel dlouho a město se vrátilo k dřívějšímu vyznávání husitského kalicha, poté co ve Slaném došlo ke kališnickému převratu. Město se vrátilo k dřívějšímu spojenectví se sousedními městy LOUNY A ŽATCEM a podporovalo volbu Jiřího z Poděbrad nejprve za zemského správce a později i za českého krále. Jiří ho za to podporoval udělováním nových privilegií. Slánské oddíly pak Jiřího podporovaly ve všech jeho taženích. Po Jiřího smrti /v roce 1471/ Slánští věrně stáli na straně jeho královských následovníků z polského rodu Jagellonců. Druhého Jagellonce na českém trůně krále Ludvíka dokonce Slánští doprovodili až k osudové bitvě u Moháče proti Turkům v roce 1526.
Po nástupu Habsburků na český trůn v témže roce pokračoval zpočátku hospodářský vývoj města poklidným tempem. V roce 1547 však došlo k české vzpouře proti habsburskému králi Ferdinandovi I., která skončila neúspěchem. Řada českých měst byla za vzpouru potrestána a to se týkalo i Slaného. Zástupci města se museli zavázat k vydání velké většiny svých privilegií i ztrátě některých vesnic a městeček, které mu do té doby patřily. Nakonec však Ferdinand Slanému jeho účast na vzpouře odpustil a Slanému se postupně všechny jeho dřívější statky vrátily.
Pozdější události spojené s osudovou bitvou na Bílé hoře/1620/ však osudově zasáhly do života města. Osudovým pro Slaný se stal zejména rok1623. Toho roku bylo Slaný jako jediné české královské město potrestáno za svou účast na stavovském odboji tím, že přestalo být svobodným a bylo zbaveno práv královského města. Bylo zastaveno pánovi na sousedním smečenském panství Jaroslavu Bořitovi z Martinic/jednomu ze dvou císařových místodržících, kteří byli za II. pražské defenestrace vyhozeni z oken pražského hradu/.
Dalším významným mezníkem v historii Slaného byl rok 1631, kdy město obsadili protestantští a protihabsbursky zaměření Sasové. Ti však ve Slaném nevydrželi dlouho, protože ve městě loupili stejně jako dříve císařští. V květnu 1632 přitáhl k městu vrchní habsburský velitel Albrecht z Valdštejna a Sasové se mu vzdali a Slaný opustili. Jeho majitelem se stal znovu Jaroslav Bořita z Martinic. Z královského se pak definitivně stalo město poddanské . V následujících letech, kdy se Třicetiletá válka chýlila ke konci město nemálo trpělo tažením švédských i císařských vojsk. Když byl v roce 1648 uzavřen takzvaný Vestfálský mír a Třicetiletá válka tím skončila vrátilo se Slaný do držení rodu Martiniců . Jaroslav Bořita z Martinic sice hned následujícího roku 1649 zemřel, ale v držení města ho vystřídal jeho syn Jiří Adam Bořita z Martinic, který pak učinil první kroky k hospodářskému povznesení Slaného po Třicetileté válce.
Luboš Hora-Kladno