Jan Sladký Kozina a Psohlavci
V období Třicetileté války i po ní byl život venkovských poddaných nesnesitelný. A poddaní se proti nelidskému nevolnickému útlaku bouřili. Jan Sladký Kozina, známý z Jiráskova románu Psohlavci nebyl první, ani poslední a hlavně-zdaleka ne jediný, kdo se postavil do čela vzpoury proti nenáviděné vrchnosti. Kozina byl pouze jedním z poměrně početné řady lidových hrdinů. Ještě před ním stanuli v čele nepokojů i vyložených vzpour proti nespravedlivému společenskému zřízení mnozí jiní. Jen namátkou Jan Bílý, Jan Škvára, Ondřej Stelzig, Lukáš Pakosta-to vše jsou vůdci povstání ze druhé poloviny 17. století a jedno mají společné-všichni zahynuli, ať v boji, nebo byli popraveni.
Největší popularitu získal díky Jiráskovu románu ,,Psohlavci“ Jan Sladký Kozina /1652-1695/-vůdce slavné rebelie Chodů. Chodská rebelie se přitom táhla již od Kozinova narození po plných 40 let. Chodové měli původně z minulosti stará privilegia jako strážci českých hranic při hranici s německým Bavorskem. Tato privilegia, která jim zaručovala poměrně slušné svobody byla však za vlády Habsburků odvolána a zrušena. Vše vyvrcholilo v roce 1680, kdy v českých zemích došlo hned k několika vesměs nakonec poraženým vzpourám.
Oblast Chodska vlastnil už za konfiskací z Třicetileté války německý rod Lammingerů. příslušník tohoto rodu známý Lomikar se ,,ujal“ Chodska jako dědic v roce 1660. Chodové se měli hůře a hůře již za jeho předchůdců z rodu Lammingerů. Byla jim upírána stará práva, byli nuceni k robotě a postupně jim byla všechna stará práva zrušena. Chodové zprvu vedli svůj spor s Lammingery soudní cestou a to po více než dvě desetiletí. Nakonec však soudní při prohráli.
Boj Chodů s Lammingery vyvrcholil právě za vlády Lomikara. Psal se rok 1693. Chodové byli svoláni na nádvoří trhanovského zámku, kde jim bylo přečteno nařízení samotného císaře, že jejich privilegia už neexistují. K císaři do Vídně byla vyslána chodská delegace v níž už byli Jan Sladký Kozina. Delegáti však dopadli špatně. Polovina včetně Koziny byla uvězněna a druhá polovina poslána zpět na Chodsko, aby nepokoje uklidnila. Současně byli do oblasti Chodska odesláni i ozbrojení císařští vojáci.
Povstání na Chodsku bylo nakonec násilně umlčeno. Pro výstrahu do budoucna bylo ještě třeba exemplárně potrestat aspoň jednoho z uvězněných vůdců chodské delegace do Vídně. Měl dostat trest nejpřísnější a být popraven. Zejména samotný Lomikar trval na tomto nejpřísnějším potrestání rebelie. Usiloval zejména o popravu nejnebezpečnějšího rebela Koziny. Ortelu smrti se nakonec opravdu dočkal Jan Sladký Kozina. Za povinné přítomnosti několika desítek chodských sousedů byl rozsudek nad legendárním Chodem vykonán v listopadu roku 1695 na popravišti za branami Plzně. Pro výstrahu všem vzdorným zůstal prý Kozina viset na šibenici déle než rok…
Tak skončila vzpoura Chodů proti vrchnosti. Ale nebyla zdaleka poslední. Ještě po další století propukaly živelné vzpoury nelidsky utlačovaných poddaných po celých Čechách….
Luboš Hora-Kladno