Od 7. století patří k typickým znakům starého slovanského osídlení nejen našeho regionu, ale v podstatě celých Čech takzvaná hradiště, či hradiska. Jednalo se o opevněná sídla s funkcí obrannou i mocenskou. Podle starých hradišť nazýváme období mezi 7.a 12.stoletím dobou hradištní. Za tzv. Sámovy říše /první polovina 7. století/, která však byla spíše jen svazem spojených slovanských kmenů opevněná hradiště v Kladensko-slánském regionu patrně ještě neexistovala.. Po Sámově smrti se svaz kmenů nejspíš rozpadl a trvalo více než 170 let, než se na území dnešní České republiky vytvořil nový, tento krát již státní útvar. Byla jím Velkomoravská říše/asi 833-905/. Samotné Čechy byly na této říši více či méně závislé a první historicky doložený český kníže Bořivoj I. byl nucen přijmout ve druhé polovině 9. století na Velké Moravě křesťanské náboženství. Po rozpadu Velkomoravské říše se centrum nové slovanské státnosti přesunulo do Čech. Tehdy se ovšem až do samého konce 10. století nejednalo v Čechách o vyložený a hlavně sjednocený státní útvar, o který se snažil kmen Čechů a jejich rod Přemyslovců.
Kmen Čechů sídlil v této době i na území současného Kladenského regionu, kde si vybudoval dvě významná hradiště. Jedno z nich Budeč vzniklo patrně už ve druhé polovině 9. století. Někdy na přelomu 9. a 10. století zde nechal druhý český historicky doložený kníže Spytihněv I. založit křesťanský kostel svatého Petra, který byl po kostelíku svatého Klimenta na Levém Hradci druhým nejstarším v Čechách. Na Budči prý dokonce existovala slavná budečská škola, což někteří historikové popírají, ale proti jejich názoru stojí archeologický nález kostěných i železných pisátek, kterými se rylo písmo do destiček zalitých voskem. Tento nález jako by dokazoval, že zde patrně škola byla. Součástí Budče je i druhý starý kostel Panny Marie z 10. století. Ten byl žel mnohem později rozebrán na stavební materiál a zachoval se pouze v základech.
Nutno dodat, že to nebyli Slované, kteří na Budči jako první sídlili, protože další archeologické nálezy zjistily, že zde bylo sídliště již lidu takzvané Knovízské kultury z doby několik set let před naším letopočtem.
Druhým nejstarším hradištěm na území Kladenského regionu je Libušín, jemuž dnes dominuje kostelík svatého Jiří s tichým hřbitůvkem a dřevěnou zvonicí. Libušín je typickým příkladem tzv. ostrožných hradišť a fungoval zprvu patrně jako pohraniční opěrný bod proti mocnému kmenu Lučanů. Po splynutí kmenů v nově vzniklém českém státě svůj význam ztratil. Jako hradiště byl Libušín obnoven až na počátku 11.století, ovšem pouze na krátko.
O Libušínu se někdy hovoří jako o sídle bájné kněžny Libuše, třebaže častěji je s jejím jménem spojován pražský Vyšehrad. Zajímavé však je, že se v Libušíně nalezla keramika tzv. pražského typu, která svědčí o tom, že zde nějaká slovanská osada stávala ještě před samotným vznikem hradiště.
V každém případě se Libušín může pochlubit nejstarším výtvarným projevem našich slovanských prapředků, když neumělé primitivní rytiny na opukových kamenech zobrazují jezdce na koních.
Luboš Hora-Kladno