Region v době bronzové a železné
Eneolit, jak již bylo uvedeno v předchozí části byl jakýmsi mezičlánkem, nebo pomyslným mostem spojující dobu kamennou s dobou bronzovou.
Eneolitické období představuje nejpozdější fázi doby kamene, úsek pravěku. Toto období bývá nazýváno také jako tzv. chalkolit, česky doba měděná. Člověk začal v eneolitu poprvé experimentovat s kovy, respektive nejdříve s mědí a vytvaroval z tohoto měkkého kujného kovu první užitkové předměty. Trvalo však ještě mnoho let, než lidé zjistili, že ve slitině s cínem, olovem, antimonem, nebo arzénem má měď lepší vlastnosti. Nejvýznamnější se stala slitina mědi a cínu, jíž vznikl bronz. Doba kdy člověk ovládl výrobu bronzu je nazývána DOBOU BRONZOVOU. Tato doba se vyvíjela v rámci světových dějin s poměrně velkým časovým rozdílem. Nejprve samozřejmě v nejvyspělejších oblastech v prvních zejména asijských státech , zatímco do oblasti střední Evropy a tedy i našeho regionu se první bronzové předměty dostaly z ciziny přibližně mezi lety 2000-700 př.n.l. Člověk záhy poznal, že z bronzu se dají vyrobit mnohem dokonalejší předměty než z kamene. V Kladensko-slánské oblasti společně se sousední oblastí dnešního katastru hlavního města Prahy dosáhla doba bronzová svého největšího rozkvětu v celé naší republice.
Nejvýznamnější bronzovou kulturou na území regionu byla tzv. KULTURA ÚNĚTICKÁ./ /Únětice jsou dnes obcí nedaleko Kladna, již však patří pod správní katastr Prahy –západ./ Památky na Dobu bronzovou byly archeology nalezeny jak na Kladensku, tak Slánsku. Nejblíže Kladnu se nachází odhalené naleziště z tzv. MOHYLOVÉ KULTURY ze střední Doby bronzové v lese Hora u Velké Dobré. Naleziště dnes připomíná památník. Již koncem 19. stoletá zde bylo prokopáno na 60 hrobů, ve kterých byly nalezeny bronzové předměty. Z nalezišť na Slánsku nutno znovu uvést Slánskou horu, známou svým osídlením již ze starší doby kamenné. V mladší Době bronzové se tato kultura přeměňuje v kulturní komplex tzv. LIDU POPELNICOVÝCH POLÍ, který je v regionu zastoupen velmi významnou KULTUROU KNOVÍZSKOU/Podle obce Knovíz/ Ta vděčí za své pojmenování
objevu sídliště ve svahu nad potokem v severozápadní části katastru obce. Knovízská kultura spadá časově do období zhruba 1 300-800 př.n.l.. a její nálezy lidských koster v pohřebištích jsou dodnes archeology ne zcela vysvětleny. Kostry z knovízského naleziště mají totiž roztříštěné lebky a oddělené údy se stopami řezání a štípání. Že by důkaz kanibalismu? Z mladší doby bronzové byly též objeveny poměrně četné tzv bronzové poklady –například v obci Královice u Slaného. Patrně nejvýznamnější archeologickým nálezem z doby bronzové se našel roku 1834 při stavbě silnice v katastru obce Želenice. V jednom z odhalených hrobů byla u lidské kostry nalezena řada bronzových i železných předmětů. Mezi nimi dominoval jeden skutečný unikát.
Jednalo se o tzv. ŽELENICKOU SPONU, která zaujala nejen archeologický svět, ale i tehdejší výtvarné umělce. Malíř Mikoláš Aleš zdobil touto sponou staročeské hrdiny i alegorické postavy a podobně spony využil i Josef Mánes. Spona je dnes cennou památkou Národního Muzea v Praze.
Dobu bronzovou vystřídala DOBA ŽELEZNÁ, spojená s postupným ovládnutím výroby tohoto patrně nejdůležitějšího kovu v historii lidstva. Její patrně nejstarší fáze ve Střední Evropě je pojmenována podle naleziště v Rakousku jako KULTURA HALŠTADSKÁ/800-400 let př. n. l./.V našem regionu byly z této kultury odhaleny prostorné komorové hroby –např. v katastrech obcí Buštěhrad, Saky, nebo Stehelčeves., v nichž byli zřejmě pohřbíváni příslušníci vojenských družin tehdejších knížat –tj. kmenových náčelníků.
Ve druhé polovině 1. tisíciletí př. n. l. obsazuje území současné České republiky první historicky známý národ KELTOVÉ, u nás respektive jeden z jejich kmenů tzv. BOJOVÉ.
Text: Luboš Hora