Hororový a přece skutečný příběh Čachtické paní byl různými autory ztvárněn v různých verzích. Jaká je však skutečnost? Čachtická paní, ve skutečnosti významná uherská šlechtična Alžběta Báthoryová žila a prováděla své děsivé činy v období konce vlády císaře Rudolfa II., tedy především v prvním desetiletí 17. století, i když se svým zvrhlým řáděním začala už na konci století předešlého.
Aféra s Čachtickou paní vypukla na konci roku 1610 v uherské části Habsburské říše, přesněji na západním Slovensku/tehdy označovaném jako Horní Uhry/.
To se na hrad Čachtice u Nového Města nad Váhom nečekaně dostavila početná vyšetřovací komise. Vedl ji sám králův zástupce v Uhrách palatin Jiří Thurzo.
Hned první zběžná prohlídka potvrdila pravdivost předchozích udání a kolujících pověstí. V hradní kuchyni byly nalezeny dvě umírající a strašlivě zohavené mladé dívky. Po dalším pátrání se podařilo objevit pozůstatky mnoha jiných obětí ženského pohlaví.
Hned začátkem ledna roku 1611 se v Bytči konal proces s pěti viníky děsivých sadistických orgií. Tím hlavním byla majitelka čachtického panství již zmíněná Alžběta Báthoryová, které při děsivých činech pomáhali čtyři pomocníci.
Samotná Báthoryová byla vdovou a dědičkou po hraběti Františku Nádasdym . Pocházela z vážného a starobylého uherského šlechtického rodu. Ve skutečnosti byla chorobnou sadistkou , ješitnou na svou krásu, která se vraždami mladých dívek rozhodla mstít za své ztracené mládí.
Proces s ní odhalil, že své krvežíznivé orgie provozovala nejméně patnáct let .
Se svými pomocníky nejbrutálnějšími způsoby umučila přes tři sta obětí. Lidé z jejího čachtického panství sice ledaco věděli, nebo alespoň tušili, ale ve strachu a hrůze raději více než desetiletí mlčeli.
Kuriozitou celého hrůzného případu je fakt, že neurození pomocníci hraběnky Báthoryové byli upáleni na hranici, zatímco samotná hraběnka vyvázla jen s doživotním vězením ve věži čachtického hradu, což lze dnes nazvat klidně domácím vězením. A pak že jsou všichni trestáni stejně a spravedlivě. Hraběnka si domácího vězení naštěstí dlouho neužila. Po necelých čtyřech letech v roce 1614 jako úplně pomatená zemřela. Životy ztracené ve strašném utrpení více než třem stům obětem však už nikdy nikdo nevrátí….
Luboš Hora-Kladno