Žižkovy posmrtné osudy a jeho význam
Pokud máme hovořit o tom co se dělo s ostatky Jana Žižky po jeho smrti 11. října roku 1424 u Přibyslavi dojdeme k závěru, ve kterém jako by se pravda a výmysly spojily v netavitelný amalgám. Jan Žižka byl podle dobových zpráv pochován v katedrálním chrámu svatého Ducha v hlavním centru Orebitů/po Žižkově smrti se brzy z úcty ke svému vojevůdci přejmenovali na Sirotky/ v Hradci Králové. Tam byl pochován ,,při prvním pilíři v hlavní lodi po straně evangelické“ jak doslova opakují nejstarší prameny.
Výzkumy inspirované známým spisovatelem, zabývajícím se historickými záhadami Miroslavem Ivanovem, z konce 70. let minulého století zjistily, že původním pohřebním místem Žižkových ostatků opravdu mohla být maličká krypta pod levým předním pilířem v hlavní lodi. Na tomto místě však Žižkovy ostatky nevydržely až doposud.
Podle rozmanitých historických zpráv byly prý ostatky později přemístěny do kostela svatého Petra a Pavla v Čáslavi. Stopy svědčící pro transport Žižkových ostatků z Hradce Králové do Čáslavi se kloubí v jakýsi logický řetězec. Roku 1522 Čáslav sežehl velký požár. O rok později, jak popisuje neznámý autor ve své ,,Paměti čáslavské“,,čáslavští ze zříceného kostela dobývali rozmanité relikvie v čele s tou truhličkou, v kteréž kosti jeho/Žižkovy/ zůstávají.“ Z jiných pramenů lze zjistit že opravdu v 16.století stála v čáslavském kostele kamenná truhla s reliéfním zobrazením Jana Žižky na víku. V období Temna, kterému byl Jan Žižka bezpochyby trnem v oku dal roku 1623 městský gubernátor Žižkův hrob rozmetat. Žižkovy katoličtí odpůrci mínili památku po velikém vojevůdci na vždy odstranit. Jeho údajný hrob však byl prázdný. Že by Žižkovy ostatky někdo tajně ukryl na jiném místě? Patrně, možná, snad. S jistotou to dnes říci nemůžeme.
Z přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století pochází další zpráva o ostatcích Jana Žižky. Byly prý objeveny mezi stěnami děkanského kostela a před shromážděným lidem na čáslavském náměstí spáleny a popel poté rozptýlen. Dnes s odstupem času lze téměř s jistotou říci, že spálené ostatky na náměstí nemohly patřit Janu Žižkovi.
Dále plynul čas, desetiletími i staletími. Skutečné ostatky Jana Žižky jakoby se nenávratně ztratily.
Senzační okamžik však přišel 21. listopadu 1910. Při otloukání omítky zedníci objevili starou náhrobní desku, z níž jako by někdo zahladil nápis. Sundali ji. Ve výklenku jinak prázdném ležely staré knižní desky, zbytek vazby s latinským textem: ,,Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají.“ A opravdu!!! V udaném místě byl nalezen další zazděný výklenek. Po jeho zpřístupnění vydal čáslavský kostel svůj dodnes proslulý poklad: horní část mužské lebky se žlábkem na očnici, dvě stehenní kosti, několik dalších kostí, dvě lopatičky vyřezané ze šindelů, chuchvalec látky, úlomek hliněné mísy. Bylo to senzací. Kosterní materiál v roce 1911 prozkoumal slovutný profesor J. Matiegka. Závěr, který po výzkumu udělal zapůsobil jako časovaná bomba: kosti sice pocházejí ze tří jedinců, mozkovna by však podle mnohých známek mohla být z antropologického hlediska skutečně pozůstatkem slavného Jana Žižky.
At se jedná o skutečný pozůstatek nejslavnějšího českého vojevůdce nebo ne, starou slávu velikého Čecha už nelze nikdy zahladit. Je nutno jen opakovat slova ze začátku tohoto seriálu: Jan Žižka byl vynikajícím vojevůdcem světové extra třídy, který jako jediný ,,četné půtky s mnohem početnějšími nepřáteli míval, nikdy však pole neztratil“.
Z původního lapky se stala jedna z největších osobností celé české historie. Osobnost o to významnější, že Žižka vždy válčil za českou věc a to na straně utlačovaných proti utlačovatelům.
Luboš Hora-Kladno