Po stopách Jana Žižky 7

Žižkův odchod z Tábora a založení tzv. Menšího Tábora ve východních Čechách

Jana Žižku jsme opustili na samém začátku roku 1422, kdy u Kutné Hory a Německého Brodu na hlavu porazil druhou křížovou výpravu. Dříve než budeme pokračovat v líčení jeho dalších osudů je třeba se aspoň několika slovy zmínit o situaci v Praze. Tam v tomto období byl prvním mužem české metropole ultralevicový kazatel Jan Želivský, kterému se dokonce na krátký čas podařilo nastolit jakousi diktaturu pražské chudiny. To samozřejmě nevyhovovalo nejen šlechticům, ale i zámožným měšťanům. Proto byl Želivský začátkem března 1422 zrádně vlákán k jednání na Staroměstskou radnici a tam s několika levicově smýšlejícími husity v podstatě zavražděn. Pražská chudina sice okamžitě krvavě mstila smrt svého milovaného vůdce, ale u vlády se udržela už jen dva měsíce. Zhruba od poloviny května 1422 získali v Praze převahu zámožní měšťané a těžiště pražské politiky se od prudkého vychýlení vlevo už natrvalo vychýlilo doprava.

Vraťme se k Žižkovi, který obrat v Praze rozhodně nevítal a v blízké budoucnosti dospěl až k extrému- pravicovou Prahu zcela zničit, což však nakonec neučinil.

Jan Žižka měl však také potíže v samotné baště revoluce Táboře, kde se názorově rozcházel s některými ultralevicovými politiky jako například radikálním mluvčím chudiny Václavem Korandou. Ti mu vyčítali především čin, jak tvrdě nedávno zasáhl proti ultralevicovým Pikartům. Žižkův vztah k jihočeskému Táboru po těchto sporech ochladl. Ostatně ve městě se zdržoval minimálně a většinou po celých Čechách válčil proti všem nepřátelům revoluce. Vše dospělo tak daleko, že se Žižka po dlouhém váhání rozhodl k jakémusi osamostatnění.  Na jaře roku 1423 se svým polním vojskem odešel z Tábora do východních Čech ke svému příteli knězi Ambrožovi, se kterým ho pojily společné názory. Nerozešel se ovšem s jihočeským Táborem ve zlém, Vícekrát ještě Táboritům i po svém odchodu vojensky pomohl.

Začátkem dubna 1423 na sjezdu nového bratrstva v Německém Brodě založil svůj Nový, neboli Menší Tábor. Vybudováním Menšího Tábora se husitské síly rozdělily již do tří skupin. Menší Tábor představoval jakýsi střed mezi levicovým jihočeským Táborem a pravicovou Prahou. Blíže však měl k Táboritům.

Vytvoření Menšího Tábora se krajně nelíbilo Pražanům ani východočeské vysoké šlechtě jak kališnické, tak katolické. Proto se v této době začala postupně formovat Panská jednota sdružující především vysoké katolické, ale žel i i kališnické šlechtice. Brzy mezi těmito odlišnými stranami/zde klidně můžeme použít přízvisko husitskou pravicí a levicí, kterou reprezentoval i Žižka/ došlo k ozbrojeným srážkám. Již 20.dubna 1423 porazila husitská levice vedená Janem Žižkou pravicově zaměřené husity v bitvě u Hořic.

Menší Tábor nezbytně potřeboval svoje hlavní středisko jako organizační základnu. Pro tu bylo ideální město Hradec Králové. To ale držel pravicový vysoký a velmi mocný šlechtic Diviš Bořek z Miletínka. Ten však v létě 1423 vytáhl na trestnou výpravu proti nepřátelské Moravě, která byla po větší část revoluce přátelsky nakloněná Zikmundovi.

Jan Žižka využil jeho nepřítomnosti, provedl v Hradci převrat a zmocnil se města.

Krátce na to obsadil i některá další východočeská města. Menší Tábor měl

nyní skutečné centrum a základnu.

Brzy nato nastala situace, kdy se vojensky střetli husité s husity, respektive levice s pravicí. Bořek z Miletínka chtěl ,,svůj“ Hradec dobýt zpět a poblíž města se střetl se Žižkou v bitvě u Strachova Dvora /srpen 1423/, ale byl zde Žižkou poražen. Hradec Králové tak až do konce husitské revoluce zůstal hlavním střediskem východočeské levice.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář