Problematické otázky českých dějin 42

Poslední roky Rudolfovy vlády, Rudolfův majestát

Pro poslední roky vlády již téměř pomateného Rudolfa II. jsou silně poznamenány především již otevřeným bojem s mladším bratrem Matyášem. Do nového 17. století vstoupila téměř celá Evropa za značného napětí jak náboženského, tak politického. Vypuknutí velkého válečného konfliktu jakým byla třicetiletá válka bylo už jen otázkou času. A přitom na trůnu jedné z největších evropských velmocí seděla lidská troska Rudolf II., který postupně vyklízel prostor jiným. Rozhodovat sám psychicky nemocný císař už vlastně ani nedokázal a řadu rozhodnutí provedli jeho rádci. Přitom se ale Rudolf za žádnou cenu sám nechtěl vzdát trůnu.

Po císařském titulu toužil mladší bratr Matyáš. Mezi Rudolfem a  Matyášem se časem vyhrotilo nepřátelství, přerostlé až v nenávist. V českých zemích v posledních letech Rudolfovy vlády značně zesílily náboženské spory mezi katolíky a protestanty a nemocný císař je už nedokázal řešit. Těchto sporů se naopak ve svůj prospěch snažil využít Matyáš, který se snažil na svou stranu získat i české protestantské stavy. Zatímco u moravské šlechty se mu to podařilo, čeští stavové zůstali Rudolfovi věrni, když jim přislíbil náboženské svobody. K otevřené válce mezi Rudolfem a Matyášem nakonec nedošlo, ale zato k výrazným změnám v celé habsburské říši ano. V červnu roku 1608 byl podepsán významný dokument , který stvrzoval kompromisní řešení sporu mezi Rudolfem a Matyášem. Matyášovi nadále připadla správa Uher. Horních i Dolních Rakous a také Moravy. Byl uznán i za příštího krále v Čechách. Již vážně nemocnému Rudolfovi byly ponechány jen formálně vladařské tituly a přímá vláda pouze nad Čechy, Slezskem a oběma Lužicemi. Rudolfova moc byla ochromena. Pád na samé dno ho však teprve čekal.

Češi zůstali Rudolfovi věrni jen pod podmínkou, že jim v nejbližší době zajistí úplnou svobodu náboženského vyznání. Tak se také v červenci 1609 stalo. Rudolf II. dne 9.července 1609 svým vlastnoručním podpisem schválil text, který protestantští čeští stavové sami vypracovali a který jim zaručoval svobodu náboženského vyznání. Do českých dějin se dostal tento Rudolfem podepsaný text jako Rudolfův majestát. Byl dokumentem až neuvěřitelně svobodomyslného obsahu. V tom představoval mimořádné, byt jen dočasné vítězství české věci, současně se však stával rozbuškou, protože pro habsburskou fanaticky katolickou stranu nemohl být trvale přijatelný. Vždyť mnohaleté pokusy o monopolizaci katolicizmu jím byly dočasně rozbity. Nekatolíci jako Jednota bratrská, luteráni i kalvinisté získali zcela legální podmínky k náboženskému vyžití. Přitom Rudolfův majestát nijak neutlačoval katolíky  a respektoval do velké míry i svobodu vyznání poddaných.

K podpisu majestátu byl Rudolf II. fakticky dohnán silně kritickými okolnostmi. Podepsat ho prostě  musel, i když s ním sám nesouhlasil. A v samotném zarytě katolickém habsburském rodu vůbec nepřipadalo v úvahu , že by Habsburci jako dynastie mínili ponechat v trvalé platnosti zákon, který v jejich pojetí vlastně legalizoval staré české ,,kacířství“.

Náboženské spory katolíků a protestantů v prvních dvou desetiletích hýbaly většinou Evropy. V samotné římskoněmecké říši se postupně formovala unie protestantských státečků, která připravovala útok na mocnou pozici Habsburků v Evropě/v té době vládli Habsburkové i ve Španělsku/. Proti této stavovské Unii se prakticky současně vytvářel tábor takzvané Katolické ligy. Třicetiletá válka byla na konci prvního desetiletí 17. století už na spadnutí. Musela se na svůj začátek však zatím počkat. Ještě než k ní došlo, vpadla do Čech armáda Pasovských, naoko jako na záchranu moci Rudolfa II. O jejich nepodařeném vpádu a definitivnímu pádu Rudolfa na samé dno příště.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář