Po stopách Jana Žižky 6

Žižkův boj s Pikarty a vítězství nad druhou křížovou výpravou

Po roce prvních velkých vítězstvích především u Sudoměře a na Vítkově začal rok nový 1421. Žižkovy boje pokračovaly už od jeho počátku. I když byl Jan Žižka jedním ze čtyř nejvyšších táborských hejtmanů, na Táboře se příliš nezdržoval a válčil po celých Čechách s nepřáteli kalicha. Žel v samotném Táboře se stále více zostřovaly rozpory mezi zdravým a ultralevicovým křídlem  ve vyznávání podobojí. Ultralevicové křídlo tvořili takzvaní Pikarti v čele se svými kazateli Martínkem Hůskou/známějším pod přezdívkou Loquis/ a Petrem Kánišem. Rozkol se výrazně prohloubil poté co vyšlo najevo, že vysněná beztřídní společnost je pouhou a neuskutečnitelnou utopií. Pro část táborské chudiny se tato skutečnost stala těžkým rozčarováním. A právě mezi takovými Tábority našli své nejvěrnější posluchače Hůska s Kánišem. Tito lidé se brzy sdružili v ultralevicovou sektu takzvaných Pikartů/někdy též nazývané jako Adamité/. Co Pikarti hlásali?

Rozumovou úvahou dospěli až na hranici atheismu. Svými praktickými pokusy zjistili, že tělo Páně/hostie, oplatka, chléb/ časem tvrdne a i myši ho mohou okusovat a krev Páně/červené víno/ zase časem kysne. K čemu je potom kalich? K čemu monstrance? K čemu jsou ty směšné imitace Krista? Takto Pikarti začali uvažovat a to byl počátek jejich konce. Vždyt napadli samu podstatu husitství-přijímání podobojí způsobou, kterým bylo svaté přijímání jak oplatek, tak vína.

Sekta Pikhartů se svými názory stala nebezpečnou jednotě husitů v Táboře. Musela z města zmizet. Ke cti zdravému husitskému jádru je, že Pikharti byli na přelomu ledna a února 1421 z Tábora nejprve jen  vypovězeni do podhradí nedalekého hradu Příběnice. Jenže tam místo aby zpytovali své svědomí, naopak své bludné názory ještě více prohlubovali a rozšiřovali. Až hrozil rozkol i v samém zdravém husitském jádru. Proto už byl druhý zásah proti Pikartům nemilosrdný. Přišel v dubnu 1421 a do jeho čela se postavil samotný Jan Žižka. Pod jeho vedením na sektáře zaútočili zdravě smýšlející husité nejen z Tábora, ale i jiných husitských center. Pikarti se zuřivě bránili, ale byli poměrně snadno přemoženi. Ti co nepadli, byli zajati. Zajatci mohli odvolat a zachránit si tak život. Neodvolal však prý nikdo z nich. Na vrchu Klokotech proto vzplála hranice, na které byli všichni zajatí Pikarti upáleni. Hrstka těch, kterým se podařilo uprchnout si za poslední útočiště zvolila tvrz Ostrov u Hamru nad Nežárkou. V půlce října 1421 však Žižka zničil i toto poslední útočiště zbylých Pikartů. Vyhlazením Pikartů skončilo na Táboře období, v němž vůdčí úlohu hrála chudina. Extrémní levice zmizela a na její místo se dostali umírněnější husité včetně Jana Žižky. Nutno uvést že největší vojevůdce našeho národa byl od června 1421 téměř zcela slepý./Podle nejnovějších výzkumů antropologů viděl prý aspoň hrubé obrysy/.

Jediné zdravé oko si těžce poranil při dobývání hradu Rábí právě v červnu.

Žižka téměř oslepl právě v době kdy se v cizině připravovala další křížová výprava proti kacířským husitům. Pět jednotlivých křižáckých armád/dohromady snad až 200 tisíc křižáků/ mělo ze všech stran vtrhnout do Čech. Časová koordinace velkolepě připravené výpravy však zcela selhala. Pět křižáckých armád nezaútočilo současně, ale jednotlivě a to bylo hlavní příčinou konečné porážky druhé křížové výpravy. Husité ji mohli ničit po částech. Vyvrcholení druhé výpravy přišlo v zimě na přelomu let 1421-22. To zaútočil z východu z Moravy/Morava byla téměř po celou dobu revoluce protihusitsky zaměřena/ samotný král Zikmund. Koncem prosince obsadili křižáci bez boje převážně německou Kutnou Horu, která se dobrovolně a dokonce ráda vzdala. Touto akcí bylo Žižkovo vojsko soustředěné před městem prakticky neprostupně obklíčeno. Žižka se však tehdy zcela nevídaným nočním útokem dokázal z obklíčení probít a uniknout.. Zikmund si tento únik vysvětlil jako Žižkův útěk a porážku a dovolil přes vánoce a Nový rok křižákům rozptýlení po okolních vsích. Na samém začátku roku 1422 však Žižkovo vojsko na rozptýlené křižáky nečekaně zaútočilo a velké množství jich pobilo. Zaskočený Zikmund se musel dát sám na útěk z Kutné Hory, kde právě pobýval. Před tím ještě stačil vyklizené město zapálit. Křižácké vojsko i se Zikmundem prchalo na východ k Německému/dnes Havlíčkovu/ Brodu. Útěk těžkooděných rytířů byl však pomalý a husité křižáky dostihli. Nejprve u vsi Haber a poté u Německého Brodu byli křižáci dvakrát na hlavu poraženi. Německý Brod byl Žižkou dobyt a obsazen. Velké množství křižáků se při útěku od města utopilo v jen polozamrzlé řece Sázavě. Takto a tedy znovu naprostým krachem skončila v lednu 1422 druhá křížová výprava do Čech.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář