O českém knížeti svatém Václavu /vládl údajně v letech 923-935/ byly napsány desítky knih. Přitom neexistuje nikdo, kdo by s jistotou znal byt jen dílčí fakta z jeho života ať už soukromého, nebo politického.
Václav! Není pochyb-existoval! Známe dokonce velké množství detailů z jeho života.
Ovšem. Prakticky všechny pocházejí pouze z církevních textů-tzv. legend. To jsou však fakta idealizovaná církví a nedoložená skutečnou historií.
O skutečné Václavově existenci máme jediný historicky hodnověrný doklad, navíc velice stručný. A ten doklad uvádí: Patrně roku 929 se český kníže Václav stal poplatným německému vládci Jindřichu Ptáčníkovi. Autorem této zprávy je saský kronikář mnich Widukind.
Církevní legendy však uvádějí velké množství záznamů z Václavova života. Byly napsány hned čtyři-dvě v latině, dvě ve staroslověnštině. Lze jim věřit? V něčem možná ano, ale nelze je brát za skutečná historicky hodnověrná fakta. Už jenom proto, že čtyři legendy o svatém Václavu se od sebe dost odlišují a v něčem dokonce vyloženě protiřečí.
Pokusme se však shrnout všechno co mají tyto legendy společné.
Roku 921 umírá Václavův otec kníže Vratislav I. Václav v této době ještě není zcela plnoletý a nemůže tedy sám vládnout. Po dva následující roky je tedy v čele českého státu/který ovšem tehdy ještě vlastně v podobě dnešního území Čech neexistoval/ Václavova matka kněžna Drahomíra. Ta vládne vlastně jen kmeni Čechů a snad i některým příbuzným kmenům v okolí jejich území a navíc přetrvává v pohanské víře.
Snad proto nechá zavraždit Václavovu babičku Ludmilu, která je naopak horlivou křesťankou. Ludmila a Václav jsou nejstaršími ryze českými světci.
Václava vychovává zbožná Ludmila a ten její zbožnost přejímá. Brzy se stane sám českým knížetem a vládne vyloženě v duchu křesťanského náboženství. Je velice zbožný, pokorný a šlechetný. Sám sklízí na vinici Páně a lisuje mešní víno jako krev Ježíše Krista. Sám peče hostie jako Kristovo tělo. Kácí šibenice, propouští vězně, pečuje o slabé chudé i nemocné. Prostě je pravým křesťanem. Žel od již uvedeného roku 929 také pravidelně a poctivě platí poddanské poplatky německému vládci Jindřichu Ptáčníkovi. A právě tohle se nelíbí mnohým českým velmožům a především jeho mladšímu bratru Boleslavovi. Podle nich je Václav spíše mnichem, než skutečným vládcem Čechů. Tito jeho odpůrci připravují proti Václavovi spiknutí a hodlají ho z českého knížecího stolce odstranit. Vše se uskuteční v Boleslavově sídle na jeho hradišti ve Staré Boleslavi. Boleslav tam bratra pozve na křtiny svého právě narozeného syna Strachkvase. Je neděle 27. září roku 935. Václav hoduje u Boleslavova stolu. Atentátníci jsou už připraveni k akci. Tu slavnostní neděli se k ní však ještě neodváží. Až druhý den. Je pondělí 28. září roku 935/datum ovšem není zcela spolehlivé/. Zbožný Václav hned ráno spěchá na jitřní mši do boleslavského kostela. Cestou potká bratra Boleslava. Ten se na něho nečekaně vrhne s mečem.
Václav je však silnější a bratru se ubrání. Mohl by ho zabít, ale prolít bratrovu krev je mu proti mysli. Střetu obou bratří zpovzdálí přihlížejí členové Boleslavovy družiny a svému pánu spěchají na pomoc. Jsou tři nebo dokonce čtyři/zde se také legendy liší/.
Václav vidí, že by se jim sám neubránil a spěchá proto do vnitřku kostela, doufajíc, že v chrámu Páně se atentátníci žádného násilí neodváží. Do vnitřku boleslavského kostela se mu však už dostat nepodaří. Ve vratech chrámu je dostižen a zavražděn jedním z Boleslavových družiníků./Tedy nikoli samotným bratrem Boleslavem, který ze sebe už jméno bratrovrah nikdy nesmyje./
Václav zahyne jako panovník a politik. Mučedníkem a světcem se stane až s půlstoletým zpožděním ve chvíli kdy církev pro nově založené pražské biskupství potřebuje svého domácího mučedníka. A co víc časem se kníže svatý Václav stává patronem české země.
Luboš Hora-Kladno