Nejsou podložené historickou skutečností, objevují se v nich i nadpřirozené síly a rozumem nevysvětlitelné zázraky. Z hlediska odhalení historické skutečnosti valnou cenu nemají. Přesto nepostrádají své kouzlo a řada lidí jim věří. Navíc patří k velmi cenným památkám naší nejstarší literatury. O čem je řeč? O svatováclavských legendách.
Byly napsány hned čtyři. Dvě v latině, dvě v jazyce staroslověnském. Problémem je fakt, že každá ze čtyř uvedených legend pojímá život a mučednickou smrt našeho nejznámějšího světce svatého Václava po svém a trochu odlišně. V některých detailech si dokonce vyloženě protiřečí.
I když se k věrohodnosti svatováclavských legend stavím spíše kriticky, rozhodně nemíním brát věřícím lidem jejich ideály a vlastně ani nemohu, když sám jsem svým způsobem také věřící. Proto přesně v den výročí zavraždění svatého Václava o státním svátku dne 28. září letošního roku se pokusím sjednotit poněkud rozdílné údaje ze čtyř zmíněných legend v legendu jednu:
Píše se rok 921. Umírá Václavův otec kníže Vratislav I.. Václav je v této době ještě nedospělým jinochem a proto nemůže sám převzít vládu nad vznikajícím českým státem. Po dva roky/do roku 923/ tedy vládne Václavova matka-kněžna Drahomíra, vdova po Vratislavovi. Drahomíra však setrvává v pohanství a proto má na Václava větší vliv jeho zbožná věřící babička Ludmila, později též prohlášena za svatou. Mladý Václav se díky ní na přemyslovském hradišti Budči/v kladenském regionu/ horlivě vzdělává v duchu nové křesťanské víry. A v duchu této víry i s upřímnou horlivostí jedná i poté když je od roku 923 skutečným českým knížetem. Je panovníkem schopným, mírumilovným a nanejvýše zbožným. Dokazují to jeho činy. Kácí šibenice, propouští vězně, rozdává chudým, utěšuje nemocné, sám sklízí na vinici Páně a lisuje mešní víno, sám peče hostie.
Aby zachránil české zemi mír, poddá se německému králi Jindřichu Ptáčníkovi a pravidelně a poctivě mu platí každoroční sjednaný poplatek. Přitom je ale sám také statečný. Když se spor s mocným kmenem příbuzných Zličanů vyhrotí ve válečný konflikt, aby předešel krveprolití vyzve zlického knížete Radslava na osobní souboj na život a na smrt. Radslav se Václavovi poté sám podá a k bitvě se Zličany proto nedojde.
Česká země za Václavovy vlády vzkvétá. Přesto má kníže Václav doma řadu nepřátel.
Tím největším je Václavův mladší bratr Boleslav, který se sám chce zmocnit vlády v Čechách. Boleslav je zlý, krutý, proradný. Připraví plán na odstranění Václava. Pozve bratra na své hradiště ve Staré Boleslavi na slavnostní křest svého syna Strachkvase.
Ve skutečnosti zde míní Václava zavraždit.
Je neděle 27. září-křesťanský svátek svatých Kosmy a Damiána. Václav hoduje u Boleslavova slavnostního stolu. Třikrát za sebou se zjednaní atentátníci chystají provést naplánovanou vraždu, třikrát nenacházejí odvahu. Až druhého dne 28. září když Václav hned ráno míří jako správný křesŤtan do boleslavského kostelíka na jitřní, je napaden samotným bratrem Boleslavem. Václav je ale silnější a bratru se ubrání. Mohl by ho snadno zabít, ale nechce se poskvrnit bratrovou krví. Ze zálohy už ale spěchají členové Boleslavovy družiny-Tita, Čista, Tuža a Hněvsa. Mají dokonat to, co Boleslav začal.
Václav pochopí, že proti přesile se neubrání a prchá se skrýt do kostela ve víře, že na posvátné půdě se atentátníci vraždy neodváží. Ve vratech kostela je však dostižen a zavražděn. Umírá skvělý panovník míru.
Tolik svatováclavská legenda, která přetrvala více než tisíciletí. Lze jí věřit? To je otázka samotné křesťanské víry.
Luboš Hora – Kladno