Jekatěrinburg 17. července 1918. V západní Evropě stále zuří I. světová válka.
Ta východní část, konkrétně Rusko má jiné starosti. Zhruba před sedmi měsíci převzali moc místní bolševici. Válka zde však zuří také, z velké většiny ale jiného rázu. Je to válka občanská mezi bolševiky a bělogvardějci, kteří jsou podporováni i ze zahraničí protibolševickými interventy.
Město Jekatěrinburg drží v první polovině července toho osmnáctého roku bolševici.
Jsou však téměř obklíčeni bělogvardějskou armádou, na jejíž straně stojí i zhruba čtyřicet tisíc československých legionářů. Nebylo by asi pro bolševiky problémem ustoupit a město opustit kdyby…..
V Jekatěrinburgu je vězněn svržený ruský car Mikuláš II./poslední car z rodu Romanovců/ s manželkou carevnou Alexandrou, nemocným synem Alexejem/stále potencionálním následníkem carského trůnu/ a čtyřmi dcerami, z nichž nejmladší je Anastázie. Ted v obklíčeném městě hrozí jejich osvobození. To je pro bolševiky nepřípustné. Nikdy už v Rusku nesmí absolutisticky vládnout car. Proto je toho 17: července v jednom z jekatěrinburských domů, při hrozbě osvobození celá carská rodina údajně zastřelena.
Zhruba o týden později je opravdu Jekatěrinburg dočasně obsazen bílými.
Ti se okamžitě zajímají o osud carské rodiny. Kam se carská rodina poděla?
Existují dvě verze. První, že popraven byl jen car Mikuláš a ostatní členové rodiny ušetřeni a odvezeni neznámo kam. Druhá že popraveni byli úplně všichni.
Jak to bylo doopravdy? Tady si pozdější vyšetřování protiřečí. Antikomunisté vždy tvrdili, že se v Jekatěrinburgu uskutečnil krvavý masakr, kterou nepřežil nikdo z rodiny posledního Romanovce. Snad to tak opravdu bylo./Pokud ano, neměli bychom na druhé straně zapomenout na jiný a větší masakr zvaný ,,Krvavá neděle“, kdy v lednu 1905 nechal car Mikuláš střílet do bezbranných demonstrujících lidí, rovněž včetně žen a dětí/.
Možná že ale bolševici přece jen ušetřili aspoň ženy a děti. Tomu napovídají následující skutečnosti. Až do konce roku 1918 bolševická strana vyjednávala s Německem o výměně carevny Alexandry/původem Němky/ a jejích dětí za prominentní politické vězně. Jedním z prvních zahraničních návštěvníků Jekatěrinburgu po údajném vyvraždění rodiny byl Charles Eliot -britský konzul na Sibiři. Po rozhovoru s prvním vyšetřovatelem bílých! informovali bolševici, že carevna se všemi dětmi odjela onoho 17. července vlakem na neznámé místo. Zhruba ve stejné době o rok později, kdy byl Jekatěrinburg dočasně a krátkodobě v rukou bílých , Alexandřin vlastní bratr velkovévoda Ernst Ludwig Hesenský veřejně prohlásil že se jeho sestra-ruská carevna dostala přes neutrální Švédsko do Anglie a je tam v bezpečí.
Zajímavý je také jiný fakt. Po skončení občanské války v Rusku a vzniku SSSR se v západní Evropě různé osoby vydávaly za členy bývalé snad opravdu vyvražděné členy carské rodiny. Nejznámější je v tomto ohledu příběh nejmladší carovy dcery Anastázie, která na veřejnosti odhalila svou skutečnou minulost. O jejím příběhu byl dokonce natočen v 50.letech i Oscarem oceněný film. Údajná Anastazie, vystupující pod jménem Anna Andersonová dokonce sama napsala i vydala knihu s výmluvným titulem ,,Jsem Anastázie“.
V západní Evropě žilo po I. světové válce množství příbuzných někdejší carské rodiny, kterým se podařilo z revolučního Ruska uniknout. Někteří měli možnost se s Annou Andersonovou alias Anastázií osobně setkat. Ani tady ale není jejich svědectví jednoznačné. Někteří pravou totožnost Andersonové popírali, jiní připouštěli, že se může jednat skutečně o Anastázii-nejmladší dceru posledního ruského cara. Kde je tedy pravda?
Dejme slovo vědě. Pozdější genetická šetření v Británii a Německu prokázala, že Anna Andersonová /zemřela v roce 1984/ nebyla s carovou rodinou pokrevně příbuzná.
Luboš Hora-Kladno