Když 30. července roku 1419 došlo k první pražské defenestraci/vyházení konšelů z oken novoměstské radnice/ byli v čele vzbouřeného davu dva muži-Jan Žižka a Jan Želivský.
Jméno prvního z nich je až notoricky známé. Ten druhý, tedy Jan Želivský už je známý méně. O jeho mládí se neví téměř nic. Snad pocházel z jihovýchodních Čech, snad z města Humpolce, protože Premonstrátská kanonie v Želivi, kam Jan vstoupil, leží jen několik kilometrů právě od Humpolce.
V klášterním prostředí získal poměrně slušné vzdělání, které později uplatnil při svých pověstných kázáních. Krátce po upálení mistra Jana Husa, kdy Husovi přívrženci stále ostřeji obvinovali mnichy z neužitečného života bez fyzické práce, mladý Jan klášter v Želivi opustil a následně se vydal do Prahy.
Důvod jeho rozhodnutí byl jediný. Přijal za své Husovy názory i myšlenky a do budoucna chtěl v souladu s nimi žít i působit. Když dorazil do Prahy mohlo mu být přibližně třicet let. V Praze se v době jeho příchodu situace stále více zostřovala a vypuknutí samotné revoluce už bylo na spadnutí.
Jan Želivský v Praze působil jako lidový kazatel nejprve v novoměstském kostele Svatého Štěpána Na Rybníčku a poté především v chrámu Panny Marie Sněžné. Želivský se za velmi krátkou dobu stal doslova miláčkem svých posluchačů z řad městské chudiny. Tak ostře dokázal kritizovat nejen zesvětštělou církev, ale i vyšší šlechtice a zámožné měšťany. Každý, kdo vlastnil větší majetek se před ním musel mít na pozoru.
A přesně to chudina, která ve městě doslova živořila jistě velice vítala.
A pak došlo k již zmíněné defenestraci a husitská revoluce v Praze vypukla v plné síle.
Revoluce v Praze dočasně zvítězila a Jan Želivský zaujal na Novém Městě vůdčí postavení. Burcoval do boje proti nenáviděnému Zikmundovi, prosazoval spolupráci s táborskými husity, podílel se na ustavení pražského husitského svazu. Žel patrně též usiloval o co největší osobní moc. V červnu roku 1421 se mu dočasně podařilo v Praze nastolit diktaturu chudiny v jejímž čele stál. Tato diktatura však vydržela jen něco málo přes půl roku. Skončila mimo jiné i díky některým necitlivým přehmatům, jako byla poprava husitského šlechtice Jana Sádla ze Smilkova.
Začátkem března následujícího roku 1422 byl Jan Želivský zrádně vylákán na Staroměstskou radnici k údajnému jednání. Místo toho byl zajat a společně s devíti svými přívrženci bez řádného soudu popraven. Pražská chudina se sice zuřivě snažila o pomstu za smrt svého milovaného kazatele, ale její vláda již byla v Praze u konce.
Luboš Hora-Kladno