Závislost na pervitinu
Droga zvaná pervitin je vedle takzvané ,,trávy“ patrně nejrozšířenější drogou v současné České republice. Toxikomané ji nazývají jako péčko, speed, či piko. Pervitin údajně začali používat příslušníci čínské armády aby jim snížila pud sebezáchovy a nabudila je k co nejvyšším výkonům. Rozšířená prý byla mezi japonskými sebevražednými letci takzvanými kamikadze za 2. světové války.
Když se pervitin začal zneužívat v bývalém Československu/snad někdy koncem 70. let minulého století/ nejednalo se však o drogu shodnou s tou v čínské, nebo japonské armádě. Hlavním problémem drogy vyráběné v Česku je její čistota. Skutečného pervitinu je v ní málo a bílý prášek bývá často dosýpán například cukrem, nebo křídou.
Pervitin patří mezi takzvané amfetaminové látky. Jeho nejdůležitější částí je efedrin.
Tuto látku obsahuje řada léků, které jsou však u nás v současné době dostupné jen na řádný lékařský předpis. Přesto je výroba pervitinu poměrně snadná a proto je tato droga u nás tak rozšířená. Na pervitinu sice nevzniká tak silná fyzická závislost jako například na heroinu, ale o to větší je závislost psychická. Člověk, který okusil pervitin, často dojde k falešnému přesvědčení, že s pervitinem je život daleko příjemnější a pestřejší. Zatímco bez této drogy je život nudný. Právě v tom je největší nebezpečí pervitinu.
Tato droga dokáže člověka ,,nabudit“ k větším fyzickým i duševním výkonům i intenzivnějšímu prožívání skutečnosti. Proto ho nutí zkoušet nové dávky znovu a znovu a rychle tak přispěje k drogové závislosti.
Závislost na pervitinu ovšem silně poškozuje životně důležité orgány, především játra, ale také ledviny, srdce a plíce. Silně závislí toxikomané mají narušený žilní systém.
Ještě více poškozuje pervitin psychiku toxikomana. Po aplikaci drogy je toxik asi tři až čtyři hodiny nabuzený a vysoce aktivní, ale poté následuje takzvaný dojezd, který je spojen s depresemi, vyčerpaností i například bolestmi hlavy, nebo hrudníku. Aby postižený těmto nepříjemným pocitům zamezil, sáhne obvykle po nové dávce a tak se rychle dostane do závislosti. U těžce závislých toxikomanů pak dochází k vyloženému rozkladu osobnosti, k paranoidním halucinacím, těžkým depresím i naopak stavům zuřivé agresivity.
Osobně jsem se ve vzdálenější minulosti/zhruba před 20 a více lety/ setkával s toxiky závislými na pervitinu dost často. Z příjmového oddělení, kde jsem je potkával byli však brzy překládáni na oddělení proti toxikomanické. Měl jsem možnost vyslechnou řadu jejich vyprávění co všechno se svou drogou prožili. Některé příběhy byly téměř dobrodružné, ale převážně končily kriminálem, nebo aspoň soudem nařízenou ochrannou léčbou. Do problémům se zákony se tito toxikomané dostávali především díky výrobě a rozšiřování pervitinu/mnohdy i mezi mladistvé/ a někdy i díky vykrádání lékáren, kde potřebovaly získat suroviny na výrobu drogy.
Občas se mezi nimi objevily i vyložené lidské trosky, mladí lidé s už značně podlomeným zdravím, jak fyzickým tak psychickým, lidé často střídající nápravná zařízení i proti toxikomanické léčebny, kteří nejednou skončili i na ulici, jako bezdomovci. Setkal jsem se s asi pětadvacetiletým toxikem, který měl v tomto věku obě nohy od kotníků ke kyčlím úplně modré, jako následek totálně zdevastovaného žilního systému, díky časté injekční aplikaci pervitinu. Setkal jsem se s přibližně stejně starou toxikomankou, která díky zneužívání pervitinu upadla do těžce paranoidního stavu a v
bludech, že ji její přítel/též toxikoman/ chce zabít, v hrůze vyskočila z okna.
Luboš Hora-Kladno