V polovině letošního února nabyla koronavirová pandemie znovu na síle. Když jsem chtěl pokračovat ve svých rozhovorech s bývalými kladenskými sportovci/především hokejisty a fotbalisty/ pro Kladenský deník, musel jsem volit jiný způsob. S bývalým výborným fotbalistou Kladna Miloslavem Tichým jsem se nesešel osobně, ale poprvé v životě jsem udělal rozhovor po telefonu. Dopadlo to snad dobře, protože spokojen byl nejen fotbalista Tichý, ale i redakce Kladenského deníku.
Já si při tom ale uvědomil jedno. Miloslava Tichého jako fotbalistu Kladna ještě osobně dobře pamatuji. S kladenským týmem na konci osmdesátých let minulého století vybojoval postup ze třetí do druhé nejvyšší soutěže. Bylo to v sezoně 1988-89. Tehdy jsem ještě neměl invalidní důchod a jako divák navštěvoval každý domácí zápas kladenských fotbalistů. A ta sezona byla pro Kladno tak vydařená, že jsem se několikrát vydal na mistrovský zápas i na hřiště soupeře. Pamatuji se, že s kamarádem jsme takto za kladenským týmem cestovali vlakem do Neratovic a sám jsem byli na zápasech v Praze na hřišti tehdejších Uhelných skladů Praha a v Mostě. Tehdy ovšem Kladnu šlo o postup a ten se také nakonec podařil.
Já jsem vždycky ze všech fotbalových týmů nejvíce fandil SK Kladnu, ať se tento oddíl založený už v roce 1903 jmenoval jakkoli/třeba Poldi SONP, nebo Terrex/. Vždyť jsem za něj v mládí sám hrával v jeho dorostu i béčku dospělých. Později jsem v něm krátce působil i jako trenér mládeže. Pro tento oddíl jsem ale vždy žil i jako jeho fotbalový fanoušek. Přesto jsem se v současné době již nejméně dva roky neobjevil na tribuně kladenského fotbalového stadionu, i když tam mám vstup zdarma. Jak je to možné, že zarytý kladenský klubista teď na fotbal nechodí, když v minulosti nevynechal jediný domácí zápas a občas jezdil i na zápasy na hřiště soupeřů? Důvod je jasný. Na vině vůbec není současná pandemie koronaviru, kdy se zápasy hrají bez diváků, nebo vůbec nehrají.
Kladenský fotbal v současné době jen živoří a startuje až ve čtvrté nejvyšší soutěži, což je zároveň nejnižší soutěž v celé již téměř stodvacetileté historii oddílu. Ne že bych kladenský fotbal zcela zatratil, ale v současnosti ani nejsou žádné vyhlídky na lepší časy. Oddíl nemá peníze a díky tomu ani hráče. Kuriozitou je že přímo v kladenském regionu, hrají hned dva oddíly o soutěž výše. Jedná se o Velvary a Hostouň. Přitom městečko Velvary má asi 10x méně obyvatel než Kladno a Hostouň je pouhou větší obcí. Asi jsou tam pro fotbal více zapálení nadšenci. V sobotu, kdy Kladno hraje své domácí zápasy jsem před pandemií sice vždy byl v zaměstnání, ale to určitě není jediný důvod proč už dva roky na fotbal nechodím. Kdyby kladenský tým hrál aspoň II. ligu, jistě bych si v práci zařídil, abych mohl na domácí zápasy chodit. V současné době však k tomu nemám důvod.
Luboš Hora-Kladno