Závislost na heroinu
Heroin je bílý prášek hořké chuti, který byl vyroben v roce 1898 jako náhražka morfinu.
Tehdy vládla domněnka, že tento nový preparát nevyvolává návyk a může tak sloužit k léčbě závislých morfinistů. Velmi brzy se však ukázal pravý opak a již v roce 1925 byl heroin zařazen pod opiový zákon. Později v šedesátých letech například ve Spojených státech amerických počet lidí závislých na heroinu gradoval. Podle tehdejších statistik bylo až devadesát procent všech amerických toxikomanů takzvanými heroinisty. Heroin je už velmi těžkou drogou. Řada pozdějších heroinistů přitom začínala kouřením ,,obyčejné trávy“. Mnozí dnešní mladí lidé přitom takzvanou trávu podceňují a tvrdí že u ní nevzniká závislost. Když je pak tato ,,lehčí“ droga již neuspokojuje, často přecházejí na drogy tvrdé, někdy i na velmi nebezpečný a návykový heroin.
Heroin se dá užívat hned několika způsoby. Jen vzácně se šňupe, nebo kouří, dá se též takzvaně inhalovat pomocí stébla, či brčka od limonády. Kdo tyto způsoby požívání heroinu okusil často přešel na nitrožilní požívání pomocí injekcí. Injekční aplikace heroinu do žíly má totiž mnohem rychlejší účinek. Heroin se zneužívá především ve Spojených státech amerických, kde je lidí závislých na této látce nejvíce.
Účinek heroinu se dostavuje až po opakovaných podáváních a způsobuje jakousi duševní extázi spojenou s výrazným zlepšením nálady, bezstarostností, optimismem i zvýšeným sebevědomím. Z tohoto stavu přecházejí heroinisté do stavu spokojeného klidu, lhostejnosti až ospalosti. Při chronickém požívání heroinu se objevují těžké změny osobnosti, projevy vztahovačnosti až domnělého pronásledování. Stejně tak se s klesající potencí mohou objevit i projevy chorobné žárlivosti. V touze po opětovné požití heroinu, při snaze tuto drogu získat za každou cenu, páchají heroinisté často trestné činy a dostávají se do závažných konfliktů se zákonem. Léčení heroinistů se provádí na přísně uzavřených psychiatrických odděleních Někdy se při něm podávají léky, které snižují, nebo úplně blokují příjemné pocity, uměle vyvolané heroinem.
Osobně si pamatuji na jeden případ člověka závislého na heroinu a jeho otřesné abstinenční příznaky. Před mnoha lety jsem byl krátkodobě hospitalizován na příjmovém oddělení psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. Přijali tam tenkrát nějakého Vietnamce. Zpočátku se zdál zcela normální, jako by snad ani na psychiatrii nepatřil. Po pouhých několika hodinách pobytu na příjmovém oddělení se u něho najednou začaly projevovat až extrémně silné abstinenční příznaky. Ten vietnamský pacient se svíjel jakoby v křečích na podlaze, úpěl bolestí a doslova se po zemi plazil na ošetřovnu, kde prosil o aplikaci nějaké uklidňující látky proti-abtinenčním příznakům. Na oddělení byl asi jen dva dny, než si ho nějací vietnamští kolegové vyzvedli a patrně na revers odvezli.
Jak to s ním dopadlo jsem se už nedozvěděl. Jen od ošetřujícího personálu jsem zjistil, že byl těžce závislý na heroinu.
Luboš Hora-Kladno