Václav Frohlich
Na Václava Frohlicha mistra republiky s Kladnem z roku 1959 i bývalého československého reprezentanta, medailistu z mistrovství světa v ledním hokeji i bývalého předního hokejového rozhodčího mám ty nejlepší vzpomínky. Zcela unikátní je fakt, že se netýkají ani tak ledního hokeje, jako zcela jiného a u nás dost neobvyklého sportu – jachtingu. V tom slavil Frohlich velké sportovní úspěchy ještě v pokročilejším seniorském věku když je držitelem stříbrné i bronzové medaile z mistrovství světa veteránů v jachtařském sportu. Kuriozitou přitom je, že tento muž si svou první jachtu postavil sám a pravidelně mohl trénovat na jediné větší vodní ploše v celém kladensko – slánském regionu Turyňském rybníku, Kladeňákům mnohem známějším pod jménem Záplavy.
Když jsem se za Václavem Frohlichem vydal poprvé před 11 lety u příležitosti jeho osmdesátých narozenin, ani ve snu mě nenapadlo, jaké zážitky mě s ním čekají.
Tenkrát jsem o něm věděl jen to, že je hokejovým mistrem republiky z roku 1959 a bývalým československým reprezentantem i medailistou z mistrovství světa a že bydlí v jednom z ,,věžáků“ v kladenské čtvrti Rozdělov. Najít ho nebylo těžké, protože věžových domů, které tvoří jakousi dominantu Kladna je v Rozdělově jen šest. Stačilo prohlížet dole u vchodu jmenovky na zvoncích a už u třetího věžáku jsem objevil jméno Frohlich.
Se zazvoněním se začala odvíjet řada pozdějších nezapomenutelných zážitků.
Václav Frohlich byl doma a hned byl ochotný poskytnout rozhovor. Na tom nebylo ještě nic neobvyklého, s tím jsem se setkával zcela běžně. Také ten první rozhovor, který pak
v novinách vyšel, nebyl pro mě ničím neobvyklým, kromě toho že jsem se dozvěděl o velkých jachtařských úspěších Václava Frohlicha i o tom, že jachtingu se na nedalekých Záplavách věnuje v rámci místního jachtařského oddílu stále.
Uplynul asi rok. V té době jsem pro dnes už neexistující Kladenský expres mapoval všechny zájmové organizace v regionu a chtěl tak psát i o jachtařích. Vzpomněl jsem si na svůj rozhovor
s Frohlichem a po roce se za ním znovu vydal, tentokrát s trochu jiným záměrem než poprvé.
I Frohlich si na mě pamatoval a zachoval se mimořádně vstřícně. Pozval mě přímo na Záplavy
do sídla jachtařského oddílu, kde jsem pak napsal svůj článek. Vrcholem všeho pak bylo, když jme společně S Václavem Frohlichem na jeho jachtě odrazili od břehu na plavbu po rybníce. Já na jachtě navíc závodní nikdy v životě před tím ani potom neseděl a neplul. Však jsem také hned při prvním ,,obratu“ plachty dostal ránu ráhnem do hlavy. Ale ta plavba po Záplavách je pro mě dosud takovým zážitkem, jako bych se plavil po Tichém oceánu.
S Václavem Frohlichem jsme se pak více sblížili a díky němu jsem se třeba jako jediný nehokejista dostal do Hokejové síně slávy, ve které jsem měl možnost poznat bývalé vynikající hokejové reprezentany a mistry svěra jako Kladeňáky Pospíšila s Kaberlem, Sparťany Kochtu a Horešovského jednoho z nejlepších trenérů celé historie Karla Guta i některé další skutečné osobnosti našeho hokeje..
Díky Frohlichovi jsem také mohl pískat i sbírat míčky při tenisové čtyřhře bývalých hokejových reprezentantů na lánských kurtech.
Václav Frohlich mi na cestě za hokejovými mistry republiky pomohl nejvíce. Bohužel když jsem se před rokem do rozdělovského věžáku za ním vypravil při příležitosti jeho devadesátých narozenin znovu , už jsem ho nenašel. Na zvonku ještě bylo jeho jméno, ale v bytě, patřícím městu už bydlel někdo jiný. Teprve později jsem se dozvěděl, že Václav Frohlich je stále na živu. Přesídlil ale do Domova důchodců až někam do severočeského pohraničí.
Luboš Hora-Kladno