Pod označením ,,grázl“ si každý představí nepolepšitelného rošťáka, darebáka, nebo dokonce vyloženého zločince. Ne každý už ale ví odkud toto označení pochází.
Jeho vznik je datován již na konci osmnáctého století. Grázlové tehdy byli vlastně dva. Jednalo se o otce a syna Graselovy. Otec Tomáš Grasel se narodil roku 1763 v Ober-Grunbachu a jeho syn Jan Jiří Grasel pak v roce 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic. Obě místa leží při dnešních moravsko-rakouských hranicích.
Oba dva nechvalně prosluli četnými loupežemi a třebaže se snažili vyhnout vraždám , v případě nebezpečí neváhali použít zbraně a vrahy se tak stali i oni.
Již na přelomu osmnáctého a devatenáctého století pobýval pro loupeže otec Tomáš ve vězení na brněnském Špilberku a i syn v této době střídal společně se svou matkou různé méně známé šatlavy. Pravda zatím spíše jen za potulku a žebrotu. Skutečný loupežnický křest si mladší Grasel odbyl ,,až“ ve svých šestnácti letech, tedy v prvním desetiletí devatenáctého století. Když se vrátil otec Tomáš z vězení, začali ,,pracovat“ společně. Větší ,,proslulost“ si brzy vydobyl mladší Jan Jiří, který se stal vůdcem loupeživé bandy a otec musel podléhat jeho velení. Jméno Grasel nahánělo v prvních desetiletích devatenáctého století hrůzu na obou stranách
moravsko-rakouské hranice a dostalo se díky tomu i do literatury, ba dokonce ve slangovém označení ,,grázl“ přežilo do dnešní doby. Doba byla oběma Graselům příznivá. V Evropě právě probíhaly napoleonské války, kraje byly plné vojenských zběhů, kterým nezbývalo nic jiného, než se živit krádežemi a loupežemi, všude byl hlad a na veřejných cestách panovala značná nejistota.
I úřady měly jiné starosti, než se honit za lupičskými bandami. Proto se oběma Graselům
v lupičské činnosti tak dařilo. Zlověstné fámy jen zvětšovaly strach z Graselovy bandy. Lidé byli dokonce schopni věřit v nadlidské schopnosti obou Graselů, především toho mladšího Jana Jiřího, který byl oficiálním vůdcem bandy.
O vznik ,,grázlovské“ legendy se nemálo zasloužila i soudobá literatura. Přitom vůdce bandy Jan Jiří byl ve skutečnosti negramotný a zdaleka neoplýval vysokou inteligencí, kterou mu připisovala lidová fantazie. Akce bandy neoplývaly žádnou větší vynalézavostí. Banda většinou vylupovala domy kupců a řemeslníků na samotách, kde nehrozilo větší nebezpečí. Na zámky a paláce bohatých šlechticů se už neodvážila. K vytypovanému obydlí se banda přiblížila obvykle v noci
s obličeji pomazanými sazemi. Lupiči vtrhli dovnitř a obyvatele přepadeného domu ztloukli, aby si na nich vynutili prozrazení úkrytů s cennějšími věcmi. Brali všechno, co se dalo odnést, nejen peníze, ale i šatstvo, nádobí, nebo domácí nářadí. Nakradené věci přenechávali za velmi nízké ceny překupníkům, obvykle hospodským, kupcům, trhovcům, kramářům. Většina nakradeného zboží sloužila i jako úplata za poskytnutí dočasného úkrytu i stravy. Loupeže Graselovy bandy spojené s násilnostmi šířili hrůzu po okolí a vystupňovaly až v atmosféru strachu a masovou hysterii. Tehdejší policii se dlouho nedařilo bandu lapit. Mezi otcem a synem Graselovými panovaly napjaté vzájemné vztahy. Když starší Grasel překročil padesátku a jeho výkonnost
s věkem poklesla, začal syn Jan Jiří podnikat na vlastní pěst. Otec Tomáš Grasel sužovaný nemocemi a již neschopný nějaké větší zločinecké činnosti byl v roce 1814 zatčen a tím jeho zločinecká kariéra skončila. I kariéra jeho slavnějšího syna se však začala chýlit ke konci. Zvláště poté, co na něho a zbytky bandy začali pořádat štvanice i prostí lidé. V roce 1815 se mu ještě
o vlásek podařilo uniknout rozlícenému davu, když na něj upozornil jistý obchodník, který ho poznal.
Jan Jiří Grasel poté musel opustit moravsko-rakouské pomezí, kde už pro něj začínalo být horko. Odešel do Prahy a nechal se naverbovat do armády. Po několika týdnech však dezertoval a začal znovu loupit. Už však naposled. Jeho podobu už policie znala a tak byly všude rozvěšeny zatykače s Graselovým portrétem a na jeho hlavu byla vypsána vysoká odměna. Nakonec byl díky léčce
v roce 1816 Jan Jiří Grasel dopaden v jedné vesnici. Poté byl ve zvláštní železné kleci převezen
do Vídně k soudu. Ten se konal v březnu roku 1817 a Jan Jiří Grasel byl odsouzen k trestu smrti oběšením, nejen za četné zločiny ale i za dezerci z armády. Poprava se uskutečnila v lednu 1818 na dvoře vídeňských kasáren. Pochybná kariéra Jana Jiřího Grasela tím skončila. Nelichotivé označení grázl však přetrvalo do dneška.
Luboš Hora-Kladno