Car Ivan Hrozný zabil vlastního milovaného syna
Ruský car Ivan IV. vládl v zemi v letech 1547-1584. Díky své krutosti si vysloužil přízvisko ,,Hrozný“. Je třeba ale přihlédnout k faktu, že Ivan Hrozný nejen při své vládě páchal řadu krutostí, ale sám brutalitu okusil na vlastní kůži.
Jeho otec Vasilij III. Ivanovič zemřel když byli Ivanovi tři roky. Matku Jelenu Glinskou ztratil
v osmi letech života. Ivan měl jediného sourozence-mladšího bratra, který byl však od narození hluchoněmý. Bratrům sirotkům se v dětství nedostávalo žádného zaopatření. Bylo jim dokonce ze strany vysoké šlechty/v Rusku takzvaných bojarů/ odpíráno jídlo i oblečení. Bezmocný Ivan býval svědkem velmi krutých scén i si sám na sobě prožil vyložené týrání. Je pak čemu se divit, že od dětství v něm zakořenily sadistické sklony?
Brutalita se pro něho stala normálním jevem. Plnoletosti dosáhl podle tehdejších ruských zákonů v patnácti letech. A tu plnoletost oslavil po svém-nařídil hned několik poprav. O dva roky později, tedy v sedmnácti letech se dal korunovat na cara. Právě začínal rok 1847. Měsíc po korunovaci se Ivan IV. Hrozný oženil s mladou Anastasií z rodu Romanovců. Manželé měli celkem šest dětí. Rodiče však přežil jediný syn Fjodor Ivanovič, který se stal ruským carem po Ivanovi.
Počátek vlády Ivana Hrozného byl přitom spíše šťastný. Ivan zřizoval v Rusku školy, podporoval knihtisk a založil první ruskou tiskárnu, vybudoval stálé vojsko a nařídil přijímat prosebné listy chudých. Poté jako by snad Ivana poznamenala nešťastná tragická smrt prvorozeného syna Dmitrije Ivanoviče. Ten zahynul při tragickém neštěstí krátce po narození. V roce 1554 se Ivanovi narodil další syn Ivan Ivanovič, kterého car velmi miloval. Žel pět let nato zemřela carova manželka a s ní odešel jediný člověk, který dokázal mírnit jeho prchlivou povahu. Ivan Hrozný, který do této doby dokázal podstatně rozšířit území Ruska, především ve směru na jihovýchod ke Kaspickému moři, zaměřil najednou svou moc proti vlastnímu lidu. V rámci posilování své vlády proti mocným bojarům začal Ivan formovat zvláštní gardu z řad nižší služebné šlechty/v Rusku takzvaných opričníků/ a vytvořil z ní nástroj, který terorizoval celou zemi a šířil po ní strach a děs. Ivan Hrozný celých pětadvacet let válčil s polsko-litevským státem i se Švédskem o přístup
k Baltskému moři. Tato velmi dlouhá a nakonec neúspěšná válka vyloženě zruinovala ruské hospodářství. Ze strany Ivana Hrozného to mělo za následek množství jím nařízených poprav
i vražd. Počet mrtvých na jeho příkaz prý dosahoval několika tisíc většinou nevinných lidí.
Sám car byl i nechtěným vrahem milovaného vlastního syna, už zmíněného Ivana Ivanoviče.
K této události došlo v listopadu roku 1582.Ivan Hrozný v prudké hádce surově udeřil synovu těhotnou manželku. Syn Ivan Ivanovič se ji snažil ochránit a pokoušel se od manželky otce odtrhnout. Cara to však dohnalo k takové zuřivosti, že milovaného syna ztloukl tak surově, že mu způsobil velmi vážná zranění, kterým pak syn Ivan po několika dnech podlehl.
V ruském výtvarném umění je velmi známý obraz jednoho z nejlepších ruských malířů Rjepina, na kterém je vyzobrazena scéna, ve které Ivan Hrozný drží v objetí svého milovaného syna Ivana Ivanoviče, kterého před několika okamžiky v záchvatu zuřivosti smrtelně ztloukl. Sám Ivan Hrozný měl ze svého krutého činu nejspíš strašné výčitky, ale svůj skutek už nemohl vzít zpátky.
Luboš Hora-Kladno