Napjaté období těsně před vypuknutím revoluce
- července roku 1415 byl na kostnické hranici upálen Mistr Jan Hus. S přičtením čtyř let a přibližně tří týdnů se dostáváme k jinému datu 30. červenci 1419. Tohoto dne proběhla takzvaná první pražská defenestrace, což v české historii znamená vyházení reakčních protirevolučních představitelů z oken . Toto datum se také obvykle považuje za oficiální počátek husitské revoluce. Právě čtyřletému období mezi těmito červencovými daty bych se chtěl ve svém seriálu, v jeho 22. díle věnovat.
V Kostnici vysocí církevní představitelé odstranili do té doby osvědčeným způsobem člověka, který se protivil jejich autoritě. Dosud takové drsné prostředky pomáhaly.
Tentokrát však byla situace jiná. V Čechách to začalo brzy vřít. Poprvé v dějinách křesťanské Evropy se jeden téměř celý křesťanský národ-Češi postavil proti doposud téměř zcela nenapadnutelné autoritě církve.
Smrtí zmizel Hus fyzicky. Jeho názory a učení však přežily a právě naopak nabyly podstatně většího významu. Za způsob svého vyznání si Češi stanovili přijímání podobojí způsobem tj. i prostí věřící mohli přijímat nejen hostii jako tělo páně, ale i víno jako krev páně. A kalich, ze kterého se víno přijímalo je najednou jejich hlavním symbolem.
Při vyznávání kalicha se sešla chudina z vesnic i měst po boku zámožných měšťanů i urozených feudálů jako před Bohem rovní mezi rovnými. Toto spojení až vyloženě protikladných třídních sil však zcela přirozeně muselo být do budoucna velmi chatrné. Hned ve druhé polovině roku 1415 se v Čechách začala vytvářet situace, kterou až dosud středověká Evropa nepoznala. Bariéry mezi společenskými třídami byly prolomeny natolik, že Čechy začaly být všemi evropskými národy považováni za kacířskou zemi. Křesťanské náboženství bylo v té době v celé Evropě považováno za jediný správný způsob myšlení i života celé společnosti. A najednou se příslušníci maličkého národa uprostřed Evropy snaží tento fakt sice ne zcela zničit, ale minimálně výrazně opravit. Vyznavači kalicha jsou o správnosti své víry přesvědčeni. Vždyť žijí nejen podle zásad bible a Ježíše Krista, ale současně se i snaží o úctyhodnější život na zemi. Je zcela zřejmé, že s Husovou smrtí nezemřely jeho názory a myšlenky. V Čechách za nimi po celá příští desetiletí bude většina národa věrně stát. U katolické církve, zejména za hranicemi se též zdvihá vlna nevole. Oheň vzájemného střetnutí se už připravuje. Koncem roku 1415 je znovu nad Prahou vyhlášen interdikt. Lid v Čechách však nejenže se interdiktu nepodrobí, ale právě naopak začínají jeho ozbrojené útoky na katolické kostely, kláštery i fary. Církev v zahraničí reaguje upálením Husova přítele, skvělého kazatele i filozofa celoevropského významu, vysoce učeného Mistra Jeronýma Pražského v polovině roku 1416. Na počátku jara následujícího roku 1417 se ke kalichu příznivě staví i čeští mistři na Karlově univerzitě. Z ciziny je jim zakázáno přednášet. Většina mistrů však zákaz ignoruje a přednáší dál. V Čechách se v období let 1415-19 navíc vyrojily desítky samozvaných potulných kazatelů, kteří káží Husovy myšlenky a podněcují k odporu. Nejznámější i nejradikálnější z nich je zběhlý mnich z kláštera v Želivi Jan Želivský.
Papežský Řím i téměř celá Evropa hrozí Čechům stále více a brzy už má sáhnout po největší hrozbě, kterou je vyhlášení křížové výpravy proti kacířským Čechům. Na konci roku 1417 končí papežské schizma. Novým a po letech jediným uznávaným papežem je zvolen Martin V. , tvrdý muž a zapřisáhlý odpůrce husitství. Dvě jeho papežské buly/listiny/ míří hned začátkem roku 1418 do Čech. Jedna zakazuje přijímání podobojí, druhá hrozí křižáckou výpravou. Čechy už to zastavit nemůže. Velká česká města se v čele s lidovými kazateli Korandou/Plzeň/ a knězem Ambrožem/Hradec Králové/ silně radikalizují.
Česká vysoká šlechta , zámožní měšťané i většina univerzitních mistrů je naopak znepokojena. Ted jim hrozí nejen křížová výprava od římského papeže, ale i levicoví radikálové doma v Čechách. V zemi je velký zmatek a chaos. Český král Václav IV. vzniklou situaci už nezvládá. Ještě se pokusí zasáhnout. Marně! Je pozdě! To už se píše další rok 1419. V Praze jsou teď nepokoje a rvačky téměř na denním pořádku. Revoluce je už velmi blízko, už téměř pod okny Novoměstské radnice. Tady také již zmíněného 30. června 1419 začíná .A to v plné síle.
Luboš Hora-Kladno