Když jsem poslední listopadovou sobotu běžel dvacetikilometrovou trasu z Kladna na vlakové nádraží v Praze -Ruzyni měl jsem obličej zahalený rouškou. Stahoval jsem si ji jen v situacích, když jsem se musel vysmrkat. Když jsem pak tentýž den odpoledne hrál s kluky na hřišti v bohnické léčebně fotbal, měl jsem na obličeji zase roušku. S dechem jsem kupodivu problémy neměl. Zdůrazňuji přitom, že mi nedlouho po Novém roce bude 57let a že jsem kuřák. I vrcholoví sportovci, ke kterým mám svými výkony tak hrozně daleko, si přitom stěžují, že se jim v roušce špatně dýchá. Mé sportovní výkony nejsou nijak slavné, ale rouška na obličeji mi při nich nevadí. Samozřejmě nebylo tomu tak vždy. Když jsem někdy na jaře, během první vlny koronavirové pandemie začínal běhat s rouškou na obličeji, také se mi hůře dýchalo. Postupem času jsem si na ni zvykl natolik, že se stala nezbytnou součástí mého života. Vlastně ji nenosím jen doma ve svém bytě, kde bydlím ale zcela sám. Jen vyjdu před byt, už si ji nasazuji. A během letošního roku jsem s rouškou na obličeji nejen běhal, hrál fotbal, ale také jezdil na kole a v létě dokonce i plaval. Někdy jsem za to vyslechl i trochu posměšné poznámky. Nevadí mi to. Důležitější je, že v roušce se mi dýchá už vlastně stejně, jako když ji nemám. Chápu lidi, kterým se při sportovní zátěži v roušce hůře dýchá a proto ji v takové situaci nenosí. Koho ale nechápu, jsou lidé, kteří roušku nenosí ani při pomalé chůzi a především nechápu školáky, kteří pasivně sedí ve školních lavicích a stěžují si na roušku. Rouška je už vyloženě spojená s koronavirovou pandemií. Až pandemie skončí, drtivá většina lidí ji s velkou úlevou odloží. Já v současné době docela vážně uvažuji o opaku. Když budu běhat s rouškou na obličeji i po skončení pandemie, budu zase mnoha lidem k smíchu. At se klidně posmívají. Posměchu jsem si stejně užil za život dost a už mě nepřekvapí. Protože hodně běhám po městských ulicích po chodníkách při silnicích, kde jezdí množství aut mohla by být rouška i po skončení koronavirové pandemie přece jen k něčemu dobrá. Když už si ničím plíce kouřením, mohl bych si je ale pomocí roušky chránit proti výfukovým plynům z aut, které jsou prý ještě škodlivější než samotné kouření.
Luboš Hora-Kladno