Mají tyto pověsti skutečné historické podklady?
Kdo by neznal ,,Staré pověsti české“ od Aloise Jiráska. Nevím jak dnes, ale v době mého dětství to byla povinná četba, tuším, že již někdy v šesté třídě na základní škole.
Alois Jirásek je napsal v roce 1894 a jsou rozděleny na dvě části-pověsti z doby pohanské a doby křesťanské. Zabývat se budu jen dobou před oficiálním přijetím křesťanského náboženství v Čechách. Časově to znamená zhruba necelých dvě stě let trvající období od druhé poloviny 7. století do druhé poloviny 9. století. V této době již naši slovanští předkové na území současné České republiky nepochybně trvale sídlili, ale nemáme o ní až na jednu výjimku ze začátku 9. století/byl odražen nájezd vojenských oddílů římského císaře Karla Velikého/ žádné historicky doložené zprávy. Ty přitom máme z doby ještě starší z franské kroniky tzv. Fredegara a to konkrétně o existenci Sámovy slovanské ,,říše“, již v první polovině 7. století. Náš první kronikář Kosmas musel období zhruba od roku 660 do roku 830/oficiální počátek Velkomoravské říše/ nějak vyplnit. Muselo to být hodně obtížné, když jeho jediným zdrojem prý bylo bájné vyprávění soudobých starců.
Byl to právě Kosmas, který stál u prvopočátku našich nejstarších pověstí/kromě dvou: ,,O Bivojovi“ a o ,,Horymírovi a Šemíkovi“/. Z Kosmy potom vycházeli naši další kronikáři.
Ti pověsti různě upravovali po svém a vrchol všemu dal v první polovině 16. století kronikář Václav Hájek z Libočan, který si dvě pověsti vyloženě vymyslel. Jedná se o pověst ,,O Bivojovi“ a ,,O Horymírovi a Šemíkovi“. Je zajímavé, že obě pověsti se odehrávají na pražském Vyšehradě a Hájek si je do své kroniky přimyslel patrně hlavně proto, že se chtěl stát ve vyšehradské kapitule kanovníkem/nejvyšším církevním představitelem Vyšehradu/. Žel i tyto pověsti přidal do svého nejznámějšího zpracování českých národních pověstí mnohem později Alois Jirásek.
Václav Hájek z Libočan způsobil v české historii skutečný chaos. Nejen dvě zmíněné pověsti, ale i mnoho dalších údajů z české historie si vymyslel a podával je jako hodnověrné. Teprve v období národního obrození na přelomu 18. a 19. století nehodnověrnost jeho kroniky odhalil Gelasius Dobner ve své ,,Kritice Hájkovy kroniky“.
Vraťme se ale ke ,,Starým pověstem českým“ v nejznámějším podání Aloise Jiráska.
Těch je když počítáme dvě vymyšlené Hájkem z doby pohanské celkem deset. Kromě těch dvou jsou to pověsti: ,,O praotci Čechovi“, ,,O Krokovi a jeho dcerách“, ,,O Libuši“, ,,O založení Prahy“, ,,O Přemyslovi“, ,,O dívčí válce“ ,,O lucké válce“ a poslední z pohanské doby ,,Durynk a Neklan“.
Jsou tyto pověsti/když vyloučíme ty dvě vymyšlené Hájkem/ založeny na skutečných hodnověrných podkladech? Na to je velmi obtížné odpovědět. Jedna pověst však historický podklad nepochybně má. Je to pověst ,,O lucké válce“. Její hrdinové-kníže Čechů Neklan, kníže Lučanů Vlastislav i statečný český bojovník Tyr/někdy bývá počeštěn na Čestmíra/ nejsou sice historicky doloženi. Historický podklad přesto ale pověst má. Vypráví o události ještě před vznikem a sjednocením českého státu pod vládou rodu Přemyslovců, z doby kdy na našem území sídlilo několik příbuzných kmenů. Z nich ten nejmocnější sídlící v okolí Prahy -kmen Čechů dal pak své jméno celému vznikajícímu státu. Příbuzným Čechům byly ale i ostatní slovanské kmeny sídlící na území dnešní České republiky. K nejmocnějším někdy v první polovině 9. století prý patřil kmen Lučanů, který měl své ústřední hradiště Vlastislav/shodné jméno z pověsti O Lucké válce s knížetem Lučanů“/, nedaleko dnešních Lovosic a sídlil především v oblasti Lounska a Žatecka. Mezi příbuznými kmeny k válečným střetům s největší pravděpodobností tehdy docházelo. A ještě v jednom má pověst ,,O Lucké válce“ hodnověrný podklad. Slovanské hradiště Vlastislav archeologové poblíž dnešních Lovosic skutečně odhalili.
Pověst o druhé válce takzvané ,,dívčí“ je naopak naprosto nehodnověrná. I sám Kosmas ji podává s trochu úsměvným nadhledem. Navíc ani svůj původ nemá v Česku, ale je převzata z antické pověsti o bojovných ženách-Sabinkách ze starověkého Říma..
Luboš Hora-Kladno