O Napoleonu Bonaparte se dnes učí i žáci druhého stupně základních škol. Do takové míry je Napoleon významnou osobností světových dějin. Kdysi nejmocnější vládce celé Evropy, strávil poslední léta života v exilu na malém ostrůvku v jižním Atlantiku. Když v roce 1821 umíral, byl přesvědčen, že se stal obětí svých britských žalářníků. O více než sto padesát let později V roce 1978 se vynořilo nové senzační obvinění: ,,Zavraždil ho jeden z jeho francouzských společníků“.
Napoleon Bonaparte zemřel 5.května 1821. Tři týdny předtím připsal ke své závětí: ,,Zemřu předčasně, jako oběť anglické oligarchie a jejího najatého vraha“.
Když Napoleon zemřel, dostavilo se do jeho rezidence na ostrůvku ,,Svatá Helena“ sedm britských !! lékařů. Následně provedli pod vedením jeho osobního lékaře F. Antomarchiho pitvu. Důležité je vědět, že šest ze sedmi britských lékařů podléhalo přímo anglickému guvernérovi na ostrůvku Hudsonu Lowemu, zarytému Napoleonovu nepříteli. Přestože se lékaři na příčině Napoleonovy smrti neshodli, na veřejnost se dostala jen jedna oficiální verze: ,,Napoleon zemřel na rakovinový nádor žaludku“.
Po Napoleonově smrti vyšlo až do současnosti o francouzském císaři bezpočtu knih. Nedlouho po Napoleonově úmrtí se objevily i literárně zpracované paměti několika osob, které s ním na Svaté Heleně žily. Zajímavý je především životopis jeho oddaného komorníka Louise Marchanda, velkého Napoleonova obdivovatele. Jeho knihu vydal v roce 1955 jeden z Marchandových pravnuků. Tehdy se dostala do ruky švédskému stomatologovi i odborníku na jedy Svenu Forshufvudovi, rovněž velkému obdivovateli Napoleona. Ten po jejím přečtení dospěl k názoru, že Napoleon Bonaparte zemřel na otravu jedem. Aby svůj názor obhájil, začal usilovně pátrat po celé Evropě, Severní Americe i na konkrétním místě, na ostrově Svaté Heleny. A po svých pátráních zveřejnil po více než 150 letech od Napoleonovy smrti ohromující zprávu: ,,Napoleon zemřel na otravu arzenem!“
Do jaké míry lze jeho tvrzení věřit?
Napoleon žil na ostrůvku zhruba od konce roku 1815. 14. dubna 1816 dorazil na Svatou Helenu anglický generálmajor Hudson Lowe. Formálně zde nastoupil jako nový guvernér ostrova, ve skutečnosti měl především hlídat Napoleona. Sám Napoleon ho hned od jeho příjezdu nesnášel.
Lowe výrazně zpřísnil Napoleonovo vyhnanství a vše došlo tak daleko, že se oba přímo nestýkali, ale vzájemná komunikace fungovala jen pomocí prostředníka. Měl však Lowe tajný příkaz Napoleona odstranit? Pokud ano, pak to musel udělat co nejméně nápadným způsobem.
Ještě před smrtí nabyl bývalý císař dojmu, že je mu po malých dávkách podáván jed a že ho čeká pomalá smrt. Se svými obtížemi se neváhal Napoleon svěřit. Sám trpěl pakostnicí ,a proto nemohl cvičit. Neustále pociťoval chlad. Na slunci ho okamžitě rozbolela hlava. Oteklé dásně mu při sebemenším doteku krvácely. Ztloustl, ochablo mu svalstvo, trpěl depresemi. Obával se, že ho žalářníci pomalu tráví jedem. Byly tyto obavy oprávněné?
Švédský stomatolog zjistil zajímavé příčiny Napoleonovy smrti. Po celé jaro roku 1820 dostával Napoleon jako ,,lék“ dávivý vinný kámen, dále nápoj ochucený hořkými mandlemi a zároveň vysoké dávky tzv. kalomelu -jakéhosi projímadla, které je ale v kombinaci s hořkými mandlemi smrtelně nebezpečné. Tyto látky musely nepochybně silně oslabit jeho žaludek. Poté byl excísaři parně podáván arzén. Podle švédského odborníka doktora Forshufvuda se jednalo o klasickou travičskou metodu, kdy oběť pomalu umírá, aniž by po arzenu zůstaly v těle výrazné stopy.
Z Napoleonových ostatků se mimo jiné dochovaly i jeho vlasy. Ty se podařilo doktoru Forshufvudovi získat. V roce 1960 je podrobil testům. Testy odhalily poměrně velké množství jedu arzenu v Napoleonově těle. To by znamenalo jediné. Napoleon Bonaparte byl na ostrově Svatá Helena plánovitě otráven.
Mnozí však s těmito názory nesouhlasí. Vyšší hladinu arzenu v Napoleonově krvi podle nich způsobily barevné tapety v Napoleonovi určených místnostech. Součástí barev na tapetách býval prý tehdy i arzén. V plísní postiženém prostředí/svědčí to o úrovni Napoleonova vyhnanství/ prý arzen negativně reaguje. Při této reakci se vytváří jedovaté výpary, které mohou po určité době způsobit i smrt.
Byl tedy Napoleon skutečně otráven arzenem, nebo šlo o shodu náhod. Objektivní pravda nebyla zveřejněna. Jedno je však nezpochybnitelné. Když byla v roce 1840 na Svaté Heleně vyzdvižena i otevřena rakev s Napioleonem a poté převezena do Paříže, bylo na excísařově pozůstatcích jedno zcela zřejmé. Jeho oděv se zcela rozpadl, ale tělo zůstalo až v překvapivě dobrém stavu. Arzén totiž zabrabraňuje rozkladu , zejména pokud je podáván postupně a v malých dávkách….
Luboš Hora-Kladno