Když kladenští hokejisté v letošním roce sestoupili z nejvyšší soutěže, s trochou nostalgie jsem vzpomínal na zlatá sedmdesátá léta. Tehdejší hokejový tým Poldi SONP Kladno v těch letech vybojoval hned 5 titulů mistrů republiky. Přitom hrál pouze s vlastními odchovanci, což byla i na tehdejší dobu rarita. Tým z té zatím poslední sestupové sezony z letošního roku naopak silně připomínal cizineckou legii. Nastupovalo v něm hned 7 hráčů ze zahraničí o hráčích z jiných českých oddílů ani nemluvě. Přesto ti ,,cizáci“ sestoupili. Nechyběla jim ani tak kvalita, jako spíš někdejší pověstné bojovné srdíčko zarytých Kladeňáků.
Tituly mistrů republiky někdejšího týmu odchovanců ze 70. let nebyly tehdy jediným úspěchem hokejového Kladna. Vždyť Kladeňáci v roce 1979 vyhráli tehdejší Pohár mistrů evropských zemí a pro jednu sezonu se tak stali nejlepším týmem celé Evropy.
A úspěchy slavili i v zámoří. Jen minimálně posílený tým Kladna se ve druhé polovině 70. let utkal s předními týmy NHL a dokázal je na jejich půdě porážet.
Sestava Kladna se v té době po řadu let téměř neměnila. Dokážu ji dodnes vyjmenovat celou zpaměti. A co víc. S velkou většinou těchto hokejistů jsem později jako novinář dělal své rozhovory. Jen s jedním z těch nejlepších se mi to nepodařilo.
Ne snad proto, že by mi poskytnout rozhovor odmítl. Důvod byl zcela jiný a mnohem smutnější. V době, kdy jsem své rozhovory s někdejšími několikanásobnými mistry republiky i mistry Evropy dělal, nebyl tento hokejista již naživu. Zemřel totiž v pouhých 39 letech. Mám na mysli pravého křídelního útočníka Miroslava Křiváčka.
Právě on rozhodl svým samostatným nájezdem, zakončeným ukázkovým blafákem o vítězství ve finále Poháru mistrů evropských zemí. Jeho nájezd i blafák si pamatuji dodnes. A byl to právě Mirek Křiváček, který si svými skvělými výkony podmanil severní Ameriku tak, že její diváci hromadně skandovali ,,Number fifteen“./Křiváček nosil na dresu číslo 15/. Na konci 70 let jeho forma gradovala. Byl nominován do československé hokejové reprezentace. Přesto si v ní už nezahrál. Jen několik let po této nominaci totiž zemřel.
Měl problémy se životosprávou, holdoval alkoholu víc než je zdrávo. Ano, to je pravda. Zároveň je však pravdou, že přesto ve své době patřil k nejlepším hokejistům Kladna a tehdejšího Československa vůbec. S Mirkem Křiváčkem jako jedním z mála hokejistů tě slavné party několikanásobných mistrů jsem nikdy rozhovor pro noviny nedělal. Přesto jsem s ním mluvil, byt za zcela jiných okolností. Bylo mi tehdy asi 25 let a v té době jsem ještě navštěvoval restaurace. A tam byl Míra Křiváček tenkrát denodenním hostem. S hokejem předčasně skončil a propadl alkoholu. Když jsem s ním tehdy v jedné z kladenských hospod mluvil byl už celý žlutý. Signalizovalo to špatnou funkci jater. Nedlouho po našem hospodském rozhovoru zemřel, údajně na jaterní cirhózu. V pouhých devětatřiceti letech. ,,Jaká škoda pro kladenský hokej“ napadá mě dnes po uplynutí téměř třech desetiletí od jeho smrti. Miroslav Křiváček sice nakonec propadl alkoholu. Přesto tento kladenský odchovanec za svůj nedlouhý život dosáhl po sportovní stránce podstatně více než celá cizinecká legie z poslední sezony dohromady. Jeho pět titulů mistra republiky a titul klubového mistra Evropy jsou toho více než výmluvným důkazem.
Luboš Hora-Kladno