V sobotu 19. září 2020 se konala v aule střední školy Kostka ve Vsetíně přednáška velmi uznávaného českého psychiatra, popularizátora vědy a vysokoškolského pedagoga, ředitele vědecko-výzkumného ústavu NUDZU (Národního ústavu duševního zdraví), profesora Cyrila Höschla.
Přednášku pořádala služba psychosociální rehabilitace Camino Vsetín ( www.caminovsetin.cz nebo www.vsetin.charita.cz/jak-pomahame/camino-socialni-rehabilitace). Camino pomáhá duševně nemocným, je jednou ze služeb Charity Vsetín.
Přednáška se konala v rámci 11. ročníku Dnů pro duševní zdraví Vsetín a Valašské Klobouky 2020.
Týdny nebo i Dny pro duševní zdraví jsou celorepublikovou akcí, jejichž cílem je zprostředkovávat široké veřejnosti informace o duševním zdraví, duševních nemocech a přispívat ke zlepšení postoje k duševně nemocným, snižovat stigmatizaci nemocných, jejich blízkých a celého oboru péče o duši. Přednáška nesla název Stres, naučená bezmocnost a deprese.
Již dlouhou dobu se zajímám o rozhovory se zajímavými lidmi, s tématy duševního zdraví, také příběhy zdravotně hendikepovaných lidí i sociálních služeb a její pomoci. V minulosti jsem pracovala jako redaktorka zdravotně sociálního portálu www.lidemezilidmi.cz a nyní to dělám dobrovolnicky. Dělat rozhovory beru jako moji nejlepší terapii v životě, protože už víc jak 30let bojuji s duševní nemocí.
Jelikož jsem měla možnost se této přednášky osobně zúčastnit a přednes se mně i přes velkou odbornost velmi líbil, rozhodla jsem se požádat pana profesora o rozhovor a představení přednášky.
O jakém tématu byla Vaše přednáška ve Vsetíně?
Přednáška byla na téma stres, naučená bezmocnost a deprese. Popisovala všechny možné faktory, které se na rozvoji deprese podílejí, od dětství až do dospělosti. Jedním z hlavních modelů deprese je takzvaná naučená bezmocnost. To je v podstatě stav, kdy člověk ztrácí vliv na události, protože se mu mění “pravidla během hry”. K tomu, aby se rozvinula klinicky významné deprese, je však třeba souhra ještě dalších okolností, včetně určité vrozené vlohy. Rozvoj deprese se studuje v takových 4 hlavních doménách kauzality: fyziologie stresu, depresogenní kognitivní schémata, to jest to, co se v podobě zacyklených negativních myšlenek odehrává v hlavě, neurochemie mozku (cíl působení psychofarmak) a chronobiologie (cirkadiánní rytmicita mnoha tělesných i duševních pochodů včetně střídání spánku a bdění). Každá ta oblast byla v přednášce probrána podrobněji i s konkrétními příklady a vztahem jak ke klinice, tak i ke zkušenostem běžného života. Přednáška zazněla v rámci Dnů duševního zdraví 2020, ke kterým se Charita Vsetín a její služba CAMINO stejně jako v minulých letech i letos opět připojila.
Byl jste osobně přítomen organizace Camino?
Ne
Jaký máte dojem z takovéto a obdobných organizací?
Vždy, když se seznámím s podobnou organizací, vrací se mi opakovaně pocit hlubokého respektu a vděku k těm, kteří v oblasti sociálních služeb nezištně působí a zaplňují mezery, jež v našem státně řízeném systému stále jsou. Je to nesmírně záslužná práce a díky za ní.
Co se už v rámci Reformy psychiatrické péče změnilo?
V rámci reformy psychiatrické péče se toho už změnilo poměrně mnoho. Rozvinuly se mnohé projekty transformace soustavy péče o duševní zdraví u nás, včetně zakládání center duševního zdraví a projektů destigmatizace nejenom pacientů, ale i těch, kdo v psychiatrii pracuji. Ostatně i Týden duševního zdraví a podobné projekty jsou toho součástí.
Na čem se momentálně v rámci Reformy psych. péče pracuje?
Momentálně se v rámci reformy psychiatrické péče pracuje na víceméně všech programech, od transformace velkých psychiatrických nemocnic přes zakládání center duševního zdraví a destigmatizaci až po snahu mezioborově podchytit oblast na rozhraní medicínské, psychologické a sociální sféry. K tomu je také třeba získat pro spolupráci představitele plátců, to jest v tomto případě pojišťoven, jejichž činnost však dosud byla přísně ohraničená na poskytování zdravotní péče, v níž se ovšem mnohdy péče sociální skrývala neoficiálně a systém zdravotní péče tak vlastně do určité míry tunelovala. Velice důležitý je také přesah problematiky reformy psychiatrické péče do jiných rezortů, sociálními záležitostmi počínaje přes vnitro (drogy, alkohol, kriminalita), spravedlnost (forenzní otázky), až třeba po obranu. Zcela zásadní je také rezort školství, mládeže a tělovýchovy, protože to, co řešíme
v dospělosti, začíná zpravidla v dětství.
Jak se změní financování sociálních služeb, které pomáhají duševně nemocným?
To je otázka spíše pro kolegy, kteří se přímo touto oblastí zabývají. S tím souvisí i otázka, jak bude zdravotní i sociální prostředí, týkající se péče o duševní zdraví, finančně propojeno. To je jeden z důležitých problémů, které se v rámci reformy řeší.
Jaké vidíte změny u tzv. Peer pracovníků v rámci CDZ a Psychiatrických nemocnic?
Změny u takzvaných peer pracovníků v rámci CDZ a psychiatrických nemocnic nejsem
v současné chvíli schopen vyhodnotit, protože k tomu nemám podklady. Celkově je ale již teď jasné, že peer pracovníci mohou představovat velice důležitou a efektivní složku v rámci péče o duševní zdraví a z psychologického hlediska je jejich role do značné míry nezastupitelná.
Co Vám říká pojem tzv. Rada uživatelů a případně aktivátoři a motivátoři? Je jich zapotřebí?
Pokud jde o radu uživatelů a také o aktivátory a motivátory, jsou to do značné míry v péči o duševní zdraví nové prvky, míra jejichž potřebnosti se teprve ukáže. Nicméně podíl uživatelů právě na reformě psychiatrické péče je zásadní a mají své zástupce na všech úrovních reformace včetně Výkonného výboru pro reformu apod.
Slyšel jste někdy o Kurzu UZDRAV SE SÁM, který je převzat z Nizozemí a má v Nizozemí opravdu výborné výsledky (přeložila ho jedna klientka z Iskérky v Rožnově pod Radhoštěm – www.iskerka.cz )
O kurzu UZDRAV SE SÁM jsem sice slyšel, ale mnoho toho nevím. V Nizozemí s ním jsou snad dobré zkušenosti a pokud by byl kurz přenesen do našich podmínek (Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm?), pak by mě zajímalo, s jakými výsledky a s jakým úspěchem.