V mládí jsem hrával soutěžně fotbal. Bohužel jen tři roky. Začal jsem totiž až ve svých 17 letech. Po roce v kladenském dorostu jsem přešel mezi dospělé. Tam jsem hrál nejprve rok krajskou soutěž za vesnici v těsné blízkosti Kladna -Velkou Dobrou a po roce jsem se vrátil do rodného města a sezonu 1983-84 jsem strávil v béčku Poldi SONP Kladno, které hrálo své zápasy v kladenské čtvrti Rozdělov. V pouhých dvaceti letech věku jsem pak s fotbalem skončil. Důvod? Jednak jsem nebyl žádná hvězda a navíc jsem začal studovat vysokou školu pedagogickou a na fotbal nebyl čas. Mnohem později, kdy mi bylo už téměř 35 let jsem se začal věnovat práci trenéra a posléze si postupně udělal až druhou nejvyšší trenérskou licenci. Trenérské práci pouze u mládeže jsem se pak věnoval asi 15 let v různých oddílech.
Jako hráč jsem za tři roky zažil i tři trenéry. Tím posledním byl Josef Pergler, který mě trénoval v kladenském béčku dospělých. Pod ním jsem dosáhl už zmíněných 20 let věku, zatímco jemu bylo tehdy něco málo přes čtyřicet a s aktivním fotbalem skončil teprve nedávno. Vzpomínám si, že v béčku Kladna tehdy působil i jeho syn Honza-stejně starý jako já. Ten ale brzy narukoval na vojnu a odehráli jsme toho spolu jen minimálně.
Od té doby uplynulo dlouhých 36 let. S trenérem Perglerem jsem se za tu dobu nesetkal. Až letos v červenci. Josef Pergler totiž zrovna slavil osmdesátiny.
Navštívil jsem ho jako novinář u něj doma, pogratuloval k významnému životnímu jubileu a společně jsme zavzpomínali na už vzdálenou minulost. Já díky těm pouhým třem letům svého působení v soutěžním fotbale neměl vlastně ani moc na co vzpomínat. Zato můj někdejší trenér ano. Josef Pergler byl na konci padesátých let/v té době jsem ještě nebyl na světě/ velkým talentem kladenského fotbalu. Zkoušel to tehdy i v kladenském prvoligovém áčku, fotbal hrál i během základní vojenské služby za vojenský oddíl Rudá Hvězda Ostrov nad Ohří, kde si ho po skončení vojny chtěli jako hráče nechat a zájem o něj tehdy projevila dokonce i Plzeň.
Josef Pergler se tenkrát ale rozhodl jinak. Měl těsně před svatbou a chtěl založit vlastní rodinu. Tu bylo třeba zabezpečit, především co se týče bydlení. Svou slibnou fotbalovou kariéru tehdy obětoval ve prospěch budoucí rodiny. Chodil normálně do zaměstnání a po práci ještě stavěl rodinný dům. S fotbalem sice neskončil, ale místo ligového áčka nastupoval jen za rezervní béčko Kladna v nižší soutěži a také za podnikový tým kladenských hutníků. V tom také dosáhl svých největších fotbalových úspěchů. Tento tým v první polovině 70. let dvakrát po sobě zvítězil na celostátním podnikovém mistrovství republiky hutnických týmů a Josef Pergler byl v této době dvakrát po sobě vyhlášen nejlepším hráčem tohoto mistrovství.
Muselo to pro něj znamenat jistou satisfakci za to, že se kariéry vrcholového fotbalisty dobrovolně vzdal, kvůli manželce a budoucí rodině.
Dnes po mnoha letech prý ničeho nelituje. Však také nemá čeho litovat. S manželkou Evou jsou spolu už déle než 60 let. Mají spolu dvě děti a syna Honzu vychoval pro kladenský fotbal. Můj věkový vrstevník i někdejší spoluhráč to dotáhl až do kladenského áčka, kde v osmdesátých letech nějaký čas působil jako hráč. Po skončení aktivní hráčské kariéry se začal věnovat práci fotbalového funkcionáře a v současné době zastává významnou funkci u kladenských fotbalistů.
Někdejší fotbalový talent Josef Pergler se sice kdysi dobrovolně vzdal kariéry profesionálního fotbalisty. Přesto je dnes v životě spokojený. Má spořádanou rodinu, hodnou manželku, úspěšné děti, čtyři vnoučata i jedno pravnouče. Bydlí v Kladně-Rozdělově a období od jara do podzimu tráví pravidelně na své chatě nedaleko Berounky v krásné krajině křivoklátských lesů. Před již téměř 60 lety se pro budoucí život rozhodl nejspíše správně.
Luboš Hora -Kladno