V mém Blogu bych Vás ráda seznámila se specifikou služeb cestovního ruchu určené handicapovaným osobám
V průběhu stárnutí získá mnoho lidí více než jedno zdravotní znevýhodnění.
S určitým stupněm omezení schopnosti pohybu a orientace se celkový počet znevýhodněných starších osob pohybuje v řádu okolo 110 až 123 milionů z počtu 800 milionů evropských obyvatel.
ČÁST 1: JAKÝ JE PRVNÍ KONTAKT S TĚLESNĚ POSTIŽENÝMI OSOBAMI
Klienti s tělesným postižením jsou různorodá skupina lidí. Lze u nich nalézt jednu společnou vlastnost a sice neschopnost samostatného pohybu. Běžná socializace uvádí pojem „tělesně postižený“, jedná se o každého označeného jedince trpícího funkční změnou svého pohybu. Dříve se těmto osobám říkalo hanlivě „mrzáci“ a dnes je pojmenováváme jako „invalidy“. Hanlivé slovo „kripl“ pocházející z němčiny je do češtiny přejaté slovo „mrzák“. Jedná se především o snížený sociální status těchto tělesně postižených osob. Od těchto lidí panuje snížené začleňování do pracovního života a schopnost uplatnit se ve společnosti a využít všech obvyklých sociálních příležitostí.
Když spatříme člověka na vozíku, tak ani neočekáváme jeho vysoké společenské postavení a i to, že by mohl být „VIP“ klientem. Pokud bychom s takovým člověkem jednali s odtažením od něj nebo dokonce s odporem, tak bychom mohli poškodit i jméno firmy, u které si tento klient třeba objednal zájezd ( třeba pobyt u moře ). Zvláště pokud takto jednáme s tímto klientem.
Když jednáme s tělesně postiženými lidmi, tak to určitě v nás vyvolává pocity lítosti a někdy se i snažíme tomuto kontaktu vyhnout, také se určitě budeme snažit těmto lidem nabídnout svoji pomoc. Psychologové tomuto přístupu říkají kognitivní schéma.
Když poznáme člověka, který třeba trpěl dětskou mozkovou obrnou, tak k němu pak třeba nejsme tak ostýchaví a nejistí v jednání s ním, pokud s ním jsme v pracovním nebo společenském kontaktu.
Předsudek je něco co ovlivňuje vztah nepostižených k postiženým. Jedná se především o zkreslené informace, které vyvolávají negativní emoce a nepřátelské jednání vůči jiným osobám, aniž bychom je dokonale znali. To že se vytvářejí předsudky způsobuje i sama společnost a národní kultura, která upřednostňuje ideál krásy. K oceňování krásy totiž dochází v každé historické etapě a kultuře.
Evropským ideálem synonyma krásy a úspěchu je štíhlost ( což bylo tak od 50.let minulého století ) a ve středověku byla uznávána plnost tvarů jako symbol plodnosti, úspěšnosti, bohatství a smyslnosti. V současné Evropě je ideálem krásy traumatizována velká část populace, která trpí poruchou příjmu potravy.
Tři zdroje, které se vyznačují povahou tělesně odlišných jedinců jsou i v klasické literatuře 19.století. Určitě jste již četli o Shakespearově Richardu III., román V.Huga Zvoník od Matky Boží a Verdiho opera Rigoletto. Tím se mohl zakotvit i příslušný společenský postoj vůči takto tělesně postiženým lidem. Věda a výzkum také ovlivňovala postoj k postiženým a mohla ovlivnit i vědecké teorie. Tělesně postižený se stává až ambiciózní, což zkoumal psychoanalytik Sigmund Freud u tělesně postiženého lékaře Alfreda Adlera, a došel k závěru, že obrovský vliv na jeho psychiku je vědomí orgánové méněcennosti, ekonomická situace a podřízení se autoritě. Psychika a pohyb člověka spolu souvisí a ochraňuje člověka podle požadavků životních podmínek.