Roku 1881 vyšla Hugova básnická sbírka ,,Čtvero proudů ducha“, která byla pojata jako syntetické dovršení ,,TRESTŮ“, ,,KONTEMPLACÍ“, lyrických svazků ,,LEGENDY VĚKŮ“. V Hugově úsilí o prokomponování básnických sbírek tvoří těchto ,,ČTVERO PROUDŮ DUCHA“ kniha satirická, dramatická, lyrická a epická.
Z četných Hugových básní vydaných posmrtně se u literárních historiků těší největšímu zájmu nedokončené filozoficko-náboženské poémy ,,KONEC SATANŮV“, zdůrazňující motiv odpuštění zlu a ,,Bůh“.
Ještě za pobytu v exilu vzniklo také poslední z velkých Hugových dramat s názvem ,,TORQUEMADA“ /1869/. To se odehrává ve Španělsku v 15. století a pojednává o španělské inkvizici a jejím pověstném představiteli generálním inkvizitoru Torquemadovi. Hugovské pojetí protikladů a grotesknosti vyznívá tentokrát mimořádně hrůzně. Hlavní postavy hry jsou pojaty jako obrovité mračné symboly monarchie a katolické církve, despotismu a náboženského fanatismu, v kontrastu proti světlým zítřkům.