Pozdější slavné husitské středisko Tábor mělo svůj prvopočátek jinde, byt to bylo v blízkém sousedství. Již ke konci února 1420 se jihočeští kališníci rázným útokem zmocnili města Sezimova Ústí. A právě tady vznikl ,,první” Tábor. Měl však závažnou vadu. Nedal se dobře bránit. To okamžitě poznal Jan Žižka, když do Sezimova Ústí den po vítězné bitvě u Sudoměře se svým oddílem husitů dorazil. Již na samém konci března snad hlavně díky vlivu právě Žižky, kališníci Sezimovo Ústí opustili a zapálili a ,,nový” Tábor si začali budovat v místech starého hradiště na strmém srázu nad řekou Lužnicí.
Tady se stoupenci kalicha rozhodli vybudovat výspu nového světa, společnost podřízenou důsledně Písmu, ideálům bratrství, lásky, chudoby , pokory, mravnosti a hlavně rovnosti všech bez rozdílu. Tady se sny nejprostších lidí byt to bylo jen na krátko skutečně proměnily v realitu. Tady poprvé a možná naposled ve světových dějinách byla na velmi krátkou dobu skutečně vytvořena beztřídní společnost. Do společných kádí naházeli ,,bratři” své skromné majetky, přesvědčeni, že uskutečněním zásady ,,všechno necht je všech” nastolí rovnost lidí
Do spěšně budovaného města začaly okamžitě proudit zástupy nespokojenců . V nejbližším okolí brzy zaniklo více než deset vesnic a dvě městečka . Z těch se lidé přestěhovali skoro kompletně. A až s neuvěřitelnou rychlostí začínalo vznikat nové město Tábor, jehož stavby I opevnění rostly jako houby po dešti. Uběhlo jen pár měsíců a už existovalo dobře opevněné a těžko dobyvatelné město Tábor, které pak po několik desetiletí nahánělo hrůzu a strach svým odpůrcům.
Komuna obklopená nepřátelským světem neměla šanci uhájit svou existenci jinak než bojem. Potřebovala zbraně, potravu I ošacení pro stále rostoucí počet svých stoupenců. Bylo nutno vyrábět. Meče, stejně tak jako šaty a boty. Rovnostářství v konzumu spotřebních statků žádný z těchto problémů neřešilo. Husitský Tábor nemohl žít ze vzduchu. Brzy se objevily zákonité rozdíly mezi ideály a realitou. Zdánlivá rovnost se začala bortit pod tlakem nutnosti. I sebespravedlivější společnost potřebuje organizaci a disciplinu. I v sebespravedlivější společnosti musí být někdo podřízen jinému. Dějiny táborské komuny byly od počátku sporem mezi extrémně levicovým křídlem /blouzniví kazatelé typu Martina Hůsky-Loquise, Kániše, Bydlinského/ a ,,realisty”/Jan Žižka, Zbyněk z Buchova, Chval z Machovic, Mikuláš z Husi/. Na štěstí do čela táborské obce byli zvoleni právě čtyři zmínění realisté.
Prvořadým úkolem bylo opevnit Tábor, vyzbrojit a vycvičit jeho armádu a tak ho ochránit před nepřáteli, kteří se nacházeli v nejbližším okolí. A to se zpočátku podařilo. Krátce po vzniku Tábora byla dobyta Mladá Vožice, kde bylo ukořistěno množství koní, které Žižka využil k postavení svého jezdeckého oddílu. Stejně tak padla další nepřátelská místa v nejbližším okolí Tábora/např. Milevsko, Písek, hrady Příběnice a Rabí/. Blízké okolí Tábora tak bylo prakticky zcela očištěno od nepřátel. A pak už přišla z Prahy prosba o pomoc proti první kruciátě….