Na závěr prozaického díla Antona Pavloviče Čechova jsem si nechal podle mě jednu z vůbec nejlepších Čechovových povídek a sice jeho ,,Pavilon číslo 6″/někdy bývá tato povídka překládána jako ,,Pokoj číslo 6/. Děj povídky se odehrává v léčebně pro psychicky nemocné pacienty. Hlavní hrdinové pacient Gromov a doktor Ragin jsou dvě naprosto protikladné postavy. Zatímco Gromov, kterého nuzný život mezi ,,normálními lidmi“ přivedl až do strašného prostředí léčebny jako pacienta je člověkem aktivním, který se nemíní smířit se situací do které se dostal, se nevzdává a nepřestává protestovat proti nespravedlnosti, doktor Ragin, který se původně snažil léčebnu zlepšit z pozice lékaře a nakonec v ní sám skončil jako pacient naopak propaguje pasivní smiřování se s osudem. Teprve když se Ragin sám dostává jako pacient na pavilon číslo 6, poznává, že se svým propagovaným neodpíráním zlému neměl pravdu. V závěru povídky doktor Ragin umírá. V tomto díle Čechov nejen polemizuje se Lvem Tolstým, ale míří výš i dál – k protestu proti jakékoli životní pasivitě a pokornému se smiřování s osudem. Povídka ,,Pavilon číslo 6“ mi hodně připomíná Gorkého drama ,,Na dně“, kde proti sobě také stojí dva protikladné názory a přístupy k životu a nespravedlnosti. Pasivního doktora Ragina v Gorkého dramatu připomíná stařeček Luka, zatímco Gromovovu aktivitu a boj s nespravedlností plný vzdoru propaguje jistý Satin.
