Pověst o našem praotci Čechovi zpracoval už v naší nejstarší kronice v latinském jazyce kronikář Kosmas. Jeho původní pověst se však od té v podání Aloise Jiráska dost liší a to nejen formou, ale i obsahem. Není se čemu divit. Vždyt kronikáře Kosmu /zemřel 1125/ dělí od smrti Aloise Jiráska /zemřel 1930/ téměř osm století. A za tu dobu zpracovala pověst ,,O Čechovi“ celá řada dalších kronikářů. Téměř každý z nich si k té původní něco upravil i přidal ,,po svém“.
Co však vypráví samotný Jirásek? Především to, že Praotec Čech prý Slovany nepřivedl na památný Říp sám , ale společně s mladším bratrem -vojvodou Lechem. Narozdíl od Čecha se Lechovi krajina kolem Řípu tolik nelíbila a tak se hnul i s částí jiných Slovanů dále na východ. S bratrem Čechem se domluvil, že třetího dne před úsvitem dá o svém novém stanovišti vědět kouřovým signálem. A opravdu tři dny po Lechově odchodu spatřil Čech i jeho lidé z vrcholu Řípu na východě mračna dýmu z ohnů Lechových lidí. Právě podle tohoto kouře bylo místo, které si Lech vyvolil nazváno ,,Kouřimí“.
V místech dnešního města Kouřimi existovalo skutečně prastaré slovanské hradiště a ve středověku byla Kouřim dokonce významným českým městem a dokonce střediskem tzv.Kouřimského kraje. /Později prastarému městu uškodilo především to, že leží mimo hlavního dopravního tahu z Prahy do východních Čech a dále na Moravu./
Ve srovnání s Jiráskem neví Kosmas o založení Kouřimi nic.A neví nic ani o Čechově bratru Lechovi. Je tedy jisté, že dvojici bratrů Čecha a Lecha nalezl Jirásek v některém z mladších pramenů.
Pro zajímavost jakýsi Lech je naopak praotcem našich severních slovanských sousedů Poláků. A tento polský Lech měl prý syna Kroka, o kterém vypráví i následující pověst.
Že by se nejstarší české pověsti nějak prolínaly s pověstmi polskými? /Bylo by čemu se divit, když první polský král Boleslav Chrabrý byl synem prvního polského knížete Měška a Doubravky – dcery českého knížete Boleslava a navíc se na samém začátku 11.stolet pokusil o založení sjednocené slovanské říše -tzv. Česko-polské/.
Samotnou postavu Kroka sice ve své kronice zminuje i Kosmas, ale jen velmi stručně a stroze.
V závěrečné části Jiráskovy pověsti ,,O Čechovi“ se dozvídáme několik pozoruhodných faktů: Vojvoda Čech žil a vládl v kraji pod Řípem skoro třicet let a zemřel když mu bylo šestaosmdesát. Na přesná čísla jednoho ,,kronikářského experta“máme: Je jím již několikrát zminovaný Václav Hájek z Libočan. Že by tohle převzal Jirásek právě od něho?
Jirásek dále ve své pověsti uvádí, jak truchlící lid vystrojil svému praotci slavný pohřeb.
Čechovy ostatky byly prý spáleny a jeho popel byl uložen v hrobě pod vysokou okrouhlou mohylou . Mohyla se prý nacházela u dnešní obce Ctiněvsi přímo pod Řípem.
Ve srovnání s Jiráskem jsou původní Kosmovy údaje o Čechovi mnohem stručnější.
Alois Jirásek už při psaní této pověsti čepral z mladších kronik než byla původní Kosmova, především z Hájkovy. Ten dokonce s opovážlivostí snad jen jemu vlastní udává i přesný letopočet Čechova úmrtí. Má jít o rok 661.
Žel ani původní Kosmově verzi o praotci Čechovi nelze zcela věřit. Vždyt údajného Čecha od Kosmy dělilo též několik staletí. Sám Kosmas se na pověst O Čechovi dívá jaksi s nadhledem a kriticky a udává že čerpal pouze z bájného vyprávění starců což znamená pouze z ústní tradice. Není ani vyloučeno, že si jméno praotce Čecha vymyslel, nebo spíše přejal z jiných pramenů až sám Kosmas. Usvědčit z tohoto výmyslu však Kosmu nelze.
Z historicky věrohodného hlediska lze uvést jen to, že hrob praotce Čecha nebyl nikdy nalezen, i když se o to pokoušelo množství profesionálních i amatérských archeologů a to nejen v nejbližším okolí obce Ctiněvsi, kde byl podle Jiráska praotec Čech pochován.