Radikální husité táhnou od Plzně směrem k Sezimovu Ústí. Jsou jich zhruba čtyři stovky/ovšem včetně žen a dětí/. V husitském houfci je i Jan Žižka, ale zatím mu ještě nevelí. V čele výpravy je jistý Břeněk Švihovský z Rýzmburka. Houfec pronásleduje Bohuslav ze Švamberka se železnými po zuby ozbrojenými jezdci. Je 25. březen roku 1420 když husité dorazí do jihočeské vsi Sudoměře. Dále už nemohou, protože dalšího nepřítele mají před sebou. Musí se připravit k bitvě. Považte čtyři stovky chatrně vyzbrojených husitů bude muset čelit zhruba dvěma tisícům obrněných jezdců. Dá se tohle vůbec vyhrát? Žižka, který patrně převzal velení od Břenka Švihovského je však mistr taktiky. Pro nadcházející bitvu zvolil ideální místo na hrázi mezi dvěma rybníky Markovcem/plným vody/ a vypuštěným Škaredým, jehož dno je značně rozbahněné. Díky skvěle zvolenému místu k nadcházející bitvě přestala být téměř pětinásobná početní převaha obrněných jezdců méně výhodná. Na terénní šíji představil před mužstvo hráz z dvanácti vozů. Nepřítel tak mohl vést útok jedině čelně proti vozové hradbě. Bezprostřední boj u obrněnců přicházel tak v úvahu jedině pro přední šik útočníků těsně u vozové hradby. Ostatní jezdci se mohli jenom navzájem mačkat.
Co se pak odehrálo, byl už jen nutný důsledek rozdílného vztahu k problému. Vidina hladkého vítězství nad mnohem slabším nepřítelem vehnala obrněné jezdce do zkázy. Jejich simultánní útok ze dvou stran ztroskotal. Čelní nápor na vozovou hradbu vedl jen k nepředstavitelnému chaosu. Těžkooděnci nedokázali prorazit vozovou bariéru vepředu a ocitli se ve smrtonosném dešti střel z palných zbraní a kuší. A jezdci tlačící se zezadu ucpali druhům vepředu cestu zpátky. Pomocný útok , vedený přes vypuštěný rybník Škaredý uvízl v bahně. Jezdci v brnění museli slézt z koní , čímž se zbavili své hlavní výhody a naopak se proměnili v nepohyblivé a snadno zničitelné terče.
Mnohem slabší husité dosáhli v bitvě u Sudoměře svého prvního velkého vítězství. Ztráty byly na obou stranách/na té husitské padl například hlavní velitel oddílu Břeněk Švihovský z Rýzmburka/, na straně oplechovaných rytířů však mnohem větší. A byly to také obrnění rytíři, kteří se na konci řeže s ,,nahými” husity dali na kvapný ústup, nebo lépe řečeno vyložený útěk z bojiště.
Hlavním hrdinou bitvy u Sudoměře se stal Jan Žižka, který převzal po padlém Švihovském vrchní vedení houfce a druhého dne ho šťastně přivedl do Sezimova Ústí.