Alois Jirásek /1851-1930/ zpracoval své dílo ,,Staré pověsti české“ na začátku 90.let 19. století. Poprvé jeho pověsti vyšly roku 1894. Samotná kniha se dělí obvykle na tři části-1. Staré pověsti z doby pohanské, 2. Pověsti z doby křestanské, 3.Ze starobylých proroctví, přičem v některých vydáních třetí část chybí.
Stylistika textu pověstí je poměrně velmi čtivá. Bohatý popis je přizpůsoben i velmi vyvinutému výtvarnému citu Aloise Jiráska , který se údajně v mládí rozmýšlel mezi studiem historie, nebo výtvarného umění. V textu nejen pověstí autor často používá /dnes již dlouho zastaralé/ rozvité přechodníky i /rovněž zastaralé/ archaismy.
Ve svém díle samozřejmě Alois Jrásek čerpá ze starých českých kronik-především kroniky Kosmovy, kroniky takřečeného Dalimila a možná ke škodě svého díla z kroniky Václava Hájka z Libočan. Některé události si dokonce Jirásek upravil ,,po svém.“
Při vyprávění svých příběhů používá takzvané er-formy.
Nadále se ve své práci budu podrobněji zabývat pouze pověstmi doby pohanské, navíc nebudu podrobně rozebírat obsahy jednotlivých pověstí, které by měl každý i jen průměrně vzdělaný člověk znát, ale zaměřím se na srovnání pověstí v Jiráskově zpracování se zpracováním českých kronikářů-především Kosmy a Václava Hájka z Libočan a především na to do jaké míry jsou staré pověsti z historického hlediska hodnověrné.
Je jich /pokud nepočítám autorův úvod/ celkem deset. Nejprve jejich názvy:
1.O Čechovi
2.O Krokovi a jeho dcerách
3.O Bivoji
4.O Libuši
5.O Přemyslovi
6.Libušina proroctví
7.Dívčí válka
8.O Křesomyslu a Horymírovi
9.Lucká válka
10.Durynk a Neklan