Na podzim roku 1419 došlo skutečně ke sbratření venkovského a pražského lidu na Křížkách u Ládví za nebývale ohromné účasti jak pražské , tak venkovské chudiny. Poté se vevalila údajná ,,chátra” z tohoto sbratření do ulic Prahy. Boháči se opět třásli strachy, protože Zikmund byl zatím ještě daleko. Museli však v obavách o svůj ne zrovna malý majetek nějak jednat . Proto se zrodil panský spolek/i za účasti zámožných měšťanů a představitelů církve/ na obranu pořádku a královny-vdovy po Václavu IV Žofie. V jeho čele stanul mocný a zámožný kališník Čeněk z Vartenberka. Po vášnivých disputacích s představiteli radikálů se mu i díky falešným slibům a intrikám podařilo z Prahy venkovskou chudinu vypudit ,,po dobrém”. Na svatou Ludmilu/10. Listopadu/ se však venkovská chudina do Prahy vrací a znovu je zle. Čeněk z Vartenberka shání pomoc, kde je to jen možné a nešetří přitom penězi. Přímo v Praze pak dojde k ozbrojenému střetu chudiny se žoldnéři pana z Vartenberka. Radikálové zaútočí na samotný Pražský hrad, ten sice nedobudou, ale za bojů téměř zcela zničí jeho podhradí, kterým je Malá Strana. Boje trvají asi 10 dní a pak je uzavřeno příměří do konce března. Většina radikálů přitom Prahu opouští. Jejich část ,ve které je i Jan Žižka /zatím ne jako jediný velitel/ zamíří do Plzně, kde bouří svými kázáními ultralevicový kněz Václav Koranda.
Přibližně ve stejné době se vzbouří chudina v jižních Čechách a zmocní se města Sezimova Ústí.
Toto město je jakýmsi předchůdcem samotného tábora. Tady opravdu začíná vznikat společnost bez pánů a poddaných. Město, které jednoznačně ovládli radikálové má však jednu vadu. Nedá se pro svoji nevýhodnou polohu úspěšně bránit.
Situace v Plzni je naopak mnohem komplikovanější. Působí tu sice coby ideový vůdce horlivý radikál Koranda a pro město koná velmi cenné vojenské služby Jan Žižka, ale nepřátelé radikálů jsou zde až příliš silní. Přímo v Plzni I za městskými hradbami probíhá drobná válka mezi radikály a jejich odpůrci. Žižka zajištující zásobování radikálů, poblíž Plzně svede svou úplně první vítěznou bitvu nad vojskem Bohuslava ze Švamberka. Je to někdy na přelomu let 1419-1420 u Nekměře. Přes toto I další vítězství je brzy situace radikálů v Plzni neúnosná. Proto se dohodnou s nepřáteli na svobodném odchodu z města a Plzeň v březnu roku 1420 opouští houf pouhých několika set radikálů/včetně žen a dětí/ ve kterém je i Jan Žižka a vydává se za ,,bratřími” do Sezimova Ústí. Bohuslav ze Švamberka toužící po odvetě za porážku u Nekměře se jim pověsí na paty hned jak opustí Plzeň.