Začíná druhá polovina 19. století. Pro bílé Američany je teď stěžejní spojit východní části USA se západním pobřežím. Zvláště, když se v nejzápadnější části Kalifornii objevila naleziště zlata. Na prérijní Indiány nelze brát ohled. Primitivní divoši přece nemohou bránit ,,pokroku“. Dostavníkové spojení už nestačí. Je třeba budovat železnice-zprvu jen místního významu, ale brzy takovou železnici, která spojí východ se západem-trans-americkou železnici-známou jako Union Pacific. Co na tom že povede přes území smlouvou navždy zaručené prérijním Indiánům.
Stavba začíná a rychle pokračuje. Při železnici si běloši budují nové a nové osady i opevněné tvrze. Proti komu? Proti prérijním Indiánům, kterým toto území patří. Nelze brát ohled na to, že Union Pacific nejenže odežene z částí prérie početná stáda pro Indiány životně důležitých bizonů, ale i oddálí Indiány od osad bílých přistěhovalců. Kdysi nekonečná prérie-vlast mnoha indiánských kmenů se najednou značně zmenšuje. A má se zmenšovat dál. Mír s bledými tvářemi, které bezostyšně porušují všechny uzavřené smlouvy už není možný. A Indiáni to pochopí.
Jako první někteří známí náčelníci. Jména jako Šílený kůň, Kropenatý ohon, Malý havran a především Rudý mrak psaly samotnou severoamerickou historii.
Indiáni začnou útočit na Ohnivého oře-americkou železnici, která jim odhání z prérie bizony. Zpočátku jsou tyto útoky naivní a bez úspěchu. Indiáni se pokouší ,,Ohnivého oře“ chytat do lasa, zkoušejí ho ubít ohromným množstvím letících šípů, ale ,,Ohnivý oř“ je nezranitelný. Anebo přece jen? Záhy přijdou rudoši na to, že ,,Ohnivý oř“ znehybní, když vyjede ze své železné dráhy a naučí se vlaky vykolejovat.
A ještě jednu důležitou válečnou taktiku se Indiáni naučí-obléhat bělošské pevnosti. Dříve milovali náhlé nečekané přepady s krátkými střetnutími jednotlivců s rychlým koncem. Ted zkoušejí dlouhodobá obléhání pevností. Pokud znemožní jejich obyvatelům přísun posil, zbraní, ale hlavně potravin a vody, obránci pevnosti se obvykle poníženě vzdají. To jako jeden z prvních pochopí indiánský náčelník z prérijního kmene Oglalů ,Rudý mrak“.
A rudí muži na prérii pod jeho vedením slaví záhy velké úspěchy, zvláště když se k Oglalům po extrémně krutém masakru ze strany americké armády připojí
početný a bojovný kmen, kdysi nepřátelských Čejenů.
Bojovníci Rudého mraku nejenže vykolejí množství vlaků, ale především dobudou některé americké pevnosti jako Julesburg, Fort Kearny, nebo Fort Smith. V období dvou let se stávají pány celé rozlehlé části kraje a to tak jednoznačně, že Američané sami veřejně přiznávají svou porážku a jsou nuceni přistoupit na nové pro ně značně nevýhodné podmínky, jako např. neobnovení Indiány dobytých pevností, nebo opuštění rozsáhlých indiánských území především u řeky Big Hornu a ve Wyomingu. Tento kraj nyní zcela ovládají Oglalové s Čejeny a zůstane i pro příští generaci majetkem Indiánů. Vítězství prérijních Indiánů je pro zatím definitivní. Věří tomu i Rudý mrak, který donutí k potvrzení této skutečnosti i k novým smlouvám prostředníky vlády Spojených států amerických. Ale což Američané někdy nějakou smlouvu dodrželi….
Luboš Hora-Kladno