Náš nejstarší kronikář Kosmas napsal jak již bylo uvedeno latinsky naší první kronilu.. Je obdivuhodné, že se k událostem, které sám nezažil a znal je jen z bájného vyprávění starců,respektive ze zpráv očitých svědků stavěl dost kriticky a narozdíl od svých pokračovatelů, především už zmíněného Václava Hájka z Libočan se snažil pokud možno nic k tomu co slyšel z vyprávění nepřimýšlet, spíše přebíral staré materiály z cizích pramenů /viz.Dívčí válka/. Proto se jeho naše nejstarší kronika od děl následujících kronikářů dost liší a podává i méně údajů, především těch, které se Kosmovi zdály nejméně věrohodné.
To je zcela zřejmé z celkem třinácti opisů původní Kosmovy kroniky, které se zachovaly.
Žel další kronikáři ke svému zpracování historicky nedoloženýh pověstí už tak kritičtí nebyli. Proto se za ta dlouhá staletí od napsání Kosmovy kroniky/na začátku 12. století/ k jednotlivým pověstem přidávaly další a další nepodložené údaje a jednotlivé pověsti se i různě obměnovaly.
Hned v první pověsti o praotci Čechovi a příchodu ,,jeho“ lidu na Říp sice Kosmas zminuje jméno praotce ,,Čecha“, ale už v ní není ani zmínka o jeho údajném bratru Lechovi, jeho odchodu z oblasti Řípu a následném založení Kouřimi. Jména Lech i Kouřim už pocházejí od následujících kronikářů a od nich je pak převzal i Alois Jirásek.
Je ale zajímavé že jméno Lech se objevuje v nejstarších pověstech našich severních slovanských sousedů Poláků, kde je uváděn podobně jako náš Čech jejich praotcem.
Dále se v polských pověstech uvádí i další jméno známé z Jiráskových pověstí a sice Krok. Ten byl dle polských pověstí synem Lecha.
Sám Kosmas sice ve svých údajích z naší nejstarší kroniky jméno Krok také zminuje ale jen spíše v náznaku, když uvádí jen to, že Krok nastoupil po době bezvládí, kdy lid neměl ani soudce, ani knížete. Žádná zmínka o pokrevním příbuzenství mezi Čechem, Lechem a Krokem v Kosmově kronice není. Z textu Kosmovy kroniky není ani zřejmé, ve které době a jak dlouho Krok vládl.
O třech Krokových dcerách se z Kosmovy kroniky dozvídáme nejen jejich jména Kazi,Teta a Libuše, ale i jejich osobní vlastnosti a schopnosti. Zatímco Teta a Libuše měly své hrady/ve skutečnosti hradiště, protože klasické středověké hrady se u nás začaly stavět až o několik staletí později/, nejstarší Kazi svůj hrad v Kosmově vyprávění postrádala a ve své fantaziii si ho přimyslel až první česky píšící kronikář-takzvaný Dalimil, jehož skutečné jméno není ovšem známé. Dalimil napsal svou česky psanou kroniku až na začátku 14. století.
Hradiště Tetín i Libušín nepochybně existovala ale zatímco Tetín/u Berouna/archeologicky neodpovídá době o které píše Kosmas, naopak na Libušíně/u Kladna/ se archeologům skutečně podařilo vyzdvihnout ze země střepy i další předměty keramiky pražského typu , které skutečně mohou odpovídat době, o které Kosmas ve své kronice vypráví./7.a 8. století našeho letopočtu./ Historikové se ovšem domnívají, že v tomto období ještě hradiště v Libušíně neexistovalo, ale udávají tehdejší Libušín jako pohanské kultovní sídlo starých Slovanů.
Co se týče samotného Libušína, podle Kosmy právě odtud a nikoli z pražského Vyšehradu/jak uvádí Jirásek/ věštila kněžna Libuše budoucí slávu Prahy a odtud také poslala poselstvo do severočeských Stadic pro svého budoucího manžela Přemysla.
Podle Kosmy byl tedy dějištěm oněch důležitých událostí nejstarších českých dějin Libušín u Kladna a nikoli pražský Vyšehrad.
Dalším starým pověstem českým v podání našeho nejstaršího kronikáře Kosmy se budu věnovat jen stručně. Jak známo kněžna Libuše si za manžela vyvolila stadického oráče Přemysla, který na knížecí stolec dosedl takříkajíc přímo od pluhu. Kde však měl sídlit tento bájný zakladatel slavného rodu Přemyslovců, který v Čechách a dočasně i na území některých sousedních dnešních států vládl až do roku 1306.
Bylo to opravdu na Vyšehradě, jak je známé z Jiráskových pověstí? Sám Kosmas však jako Přemyslovo hlavní sídlo uvádí ještě Libušín, i když Vyšehrad už znal také. Dokonce ho nazývá jménem Chrasten , zřejmě podle chrastím zarostlé skály, na které vyrostl. Chrasten-Vyšehrad pak ale hraje velmi důležitou úlohu v dalších pověstech.
Jako první se Vyšehrad za hlavní sídlo bájného Přemysla odvážil označit až kronikář z doby Karla IV. Přibík Pulkava z Radenína, pro kterého se Kosmův Libušín patrně nezdál dost reprezentativní. Přibík Pulkava také jako první uvádí , že Vyšehrad založila kněžna Libuše. Ovšem… Zhruba do roku 1000 nevíme z průkazných historických pramenů o Vyšehradu téměř nic. Naopak už kolemr roku 900 máme historicky doložené zprávy o Levém Hradci/v sosedství Roztok u Prahy/ jako o ústředním hradišti české knížecí moci. O něco později se toto hlavní sídlo stěhuje na Pražský hrad. A ještě nelze opomenout hradiště Budeč u Zákolan/kladenský region/, které také pro rod Přemyslovců mělo nemalý význam.
Archeologové se však usilovně snaží posunout existenci Vyšehradu před rok 1000.
A uvádí vůbec Kosmas ve své kronice jméno Přemysl? Uvádí,ale tak jednoduché to není.
Je otázkou zda opravdu v tomto případě čerpal z bájného vyprávění starců, nebo si jméno Přemysl přejal z jiných pramenů. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět.
Další pověstí je ta o tzv. ,,Dívčí válce“. Ta je sice také dílem Kosmovým, ale je zde zcela zřejmé, že v tomto případě náš nejstarší kronkář jen převzal její námět ze starých antických pověstí o Amazonkách.. Za Kosmovými větami o Dívčí válce lze vyčíst mírný autorův úsměv . Kosmas v tomto případě ze žádného českého vyprávění nevychází ale antickou pověst vsazuje do českého prostředí. Důvod? Autor chce svému dílu patrně trochu odlehčit a jeho čtenáře především pobavit.
Pověst – ,,Lucká válka“ . I ta je původně Kosmovým dílem a navíc jako vlastně jediná z doby pohanské má aspon částečně historický podklad. Ještě před sjednocením českého státu pod kmenem Čechů a rodem Přemyslovců pobývala na území současné České republiky celá řada v podstatě příbuzných kmenů, které mezi sebou bojovaly o sjednocení všech i nadvládu jednoho kmene nad ostatnmi./Nejnovější historikové se však snaží existenci těchto příbuznýh kmenů popřít/ . Z tohoto boje nakonec vyšel vítězně kmen Čechů, který původně sídlil jen v okolí Prahy, respektive při dolním toku Vltavy. Jedním z jeho nejobávanějších nepřátel byl též mocný kmen Lučanů. Lučané sídlili v severozápadním území dnešních Čech při řece Ohři a na dnešním Lovosicku.. Mezi oběma mocnými kmeny došlo k bitvě na Turském poli/současná obec Tursko se nachází poblíž Kralup nad Vltavou/. Kmen Čechů v této bitvě zvítězil.
Pozoruhodné na této pověsti je fakt, že v ní hrají roli místa , která nejsou nikterak smyšlená. Hlavním střediskem kmene Lučanů byl Vlastislav u Lovosic. V lokalitě dnes stojící obce Vlastislavi archeologové skutečně odhalili poměrně rozsáhlé hradiště jehož stáří skutečně aspon přibližně odpovídá staré pověsti
Co však uvádí o Lucké válce Kosmas? Čechové prý nad Lučany zvítězili především díky udatnosti svého hrdiny Tyra/Jirásek si jeho jméno později počeštil na Čestmíra/. Tyr šel do bitvy místo českého knížete Neklana v jeho zbroji, protože prý samotný Neklan se účastnit přímo v bitvě bál. Lučané byli tedy poraženi, ale v bitvě padl i samotný hrdina Tyr.
Pověst Lucká válka má u Kosmy i Jiráska ještě pokračování v pověsti ,,Durynk a Neklan“.
Po padlém knížeti Lučanů Vlastislavovi/jméno se shoduje s názvem hlavního hradiště Lučanů/ zbyl synáček dětského věku, kterého dal Neklan do opatrování muži jménem Durynk. Durynk se chtěl Neklanovi zavděčit tím, aby po Vlastislavovi nezbyl žádný mužský potomek a případný mstitel. Proto dítě zabil. Poté čekal od Neklana odměnu a skutečně se jí dočkal. Za vraždu si mohl vybrat způsob sebevraždy a také si ho vybral, a oběsil se na olši,které se pak dlouho říkalo Durynkova.
Dvě pověsti, které nemají s Kosmou nic společného a vyloženě si je vymyslel až o několik století později Václav Hájek z Libočan se jmenují:,, O Bivoji“/manžel bájné kněžny Kazi/ a ,,O Horymíru a jeho koni Šemíkovi“ Těmito pověstmi se budu podrobněji zabývat až v Jiráskově zpracování ,Starých pověstí českých“/