Začátkem října 1424 dorazila spojená výprava k hradu Přibyslavi na česko-moravském pomezí. A právě v této době jako by sjel blesk z čistého nebe. Právě pod hradem Přibyslaví nepřemožitelný hejtman Jan Žižka dne 11. října 1424 náhle zemřel. Roznemohl se v prvních říjnových dnech, právě v době kdy se spojené vojsko položilo pod Přibyslaví a připravovalo se hrad dobývat. S nemocí , která dodnes nebyla přesně diagnostikována zápasil snad týden. Svůj poslední boj, při kterém nedával geniální povely prohrál.
Diagnoz příčin jeho úmrtí bylo sice vysloveno hned několik, ale tu přesnou neznáme. Doboví kronikáři hovořili o moru. Ten je ovšem velmi nepravděpodobný, protože mor byl nemocí silně nakažlivou. Žižka byl až do posledního vydechnutí obklopen podle dobových zpráv množstvím svých věrných ,,bratrů”, nikdo z nich však morem nakažen nebyl. Proto tato diagnoza Žižkovy smrti je snad nejméně pravděpodobná.
Co tedy zabilo nepřemožitelného vojevůdce? Kroniky dále hovoří o hlíze či hlízách. Co však mohlo být onou hlízou? Mohl to být otok, hnisavý zánět lymfatických žláz, absces nebo vřed. Někteří historici dokonce hovoří o možném atentátu na Žižku způsobem jeho otrávení. I když se v současné době tento způsob Žižkovy smrti příliš neuvádí, ani tuto možnost nemůžeme vyloučit. Vždyť Žižka měl jistě zarytých nepřátel víc než dost.
Slyšíme o nezměrném žalu jeho věrných, kteří si časem místo Orebité začali říkat Sirotci. Také slyšíme o neskrývané radosti Žižkových domácích I zahraničních nepřátel, pro které byl Žižka ,,krvavým Herodesem”.
Místem jeho posledního odpočinku se patrně stal kostel svatého Ducha v Hradci Králové. Jeho ostatky , především kalva /část lebky/ byly však mnohem později objeveny v kostele v Čáslavi. Jak se tam dostaly, nevíme dodnes, stejně jako neznáme příčinu jeho smrti.